III. kapitola

O moci, kterou měl nad neživým stvořením; a nejprve o ohni

14. V době, kdy trpěl nemocí očí, byl Boží muž přinucen nechat se léčit. Proto byl k němu zavolán lékař. Ten přišel se železným nástrojem na vypalování a přikázal ho vložit do ohně, aby se rozžhavil. Načež blažený otec, který chtěl dodat odvahu svému tělu, které se již chvělo, takto promluvil k ohni: „Můj bratře ohni, obdařený mezi ostatními záviděníhodnou nádherou, Nejvyšší tě stvořil silným, krásným a užitečným. Buď mi nyní milostiv a buď ke mně vlídný! Vždyť tě už dlouho miluji v Pánu. Prosím velikého Pána, který tě stvořil, aby tvůj žár trochu zmírnil, abych tvé pálení mohl snadněji snést.“ Po této modlitbě požehnal oheň křížem a klidně čekal. Lékař uchopil doběla rozžhavené železo, bratři přemoženi lidskostí se rozutekli, ale světec se klidný a s úsměvem vydal železu. Se syčením vnikalo železo do jemné pokožky obličeje od ucha až k obočí a vypalovalo vše. Jakou bolest onen oheň způsobil, dosvědčil svatými slovy ten, kdo to věděl nejlépe. 10 Neboť když se pak vrátili bratři, kteří utekli, řekl jim otec s úsměvem: „Vy malomyslní a malověrného srdce, proč jste utekli? 11 Po pravdě vám říkám, že jsem necítil žár ohně a vůbec mě to nebolelo.“ 12 A lékaři řekl: „Není-li vše dobře vypáleno, přilož to klidně znovu.“ 13 A lékař, který při podobných zákrocích zažil úplně jiné věci, prohlašoval to za Boží zázrak a řekl: „Pravím vám, bratři, že jsem dnes viděl podivuhodné věci1.14 Snad se k prvotní nevinnosti vrátil ten, který když chtěl, dokázal zkrotit i neživé věci.

15. Jednou chtěl jít blažený František do jedné poustevny, aby se tam mohl svobodněji oddávat kontemplaci. Protože byl velmi slabý, půjčil mu jistý chudý muž osla, aby se tam svezl. Bylo to v létě a vesničan Božího muže doprovázel. Když začali stoupat do hor, sedlák, unaven pochodem po dlouhé a obtížné cestě, dostal z horka, dříve než dorazili k cíli, velkou žízeň. Naléhavě volal světce a prosil, aby se nad ním smiloval, že umře, když se nebude moci napít vody. Muž Boží, který měl s trpícími vždy soucit, bez váhání seskočil z osla, poklekl, ruce pozvedl k nebi a nepřestal se modlit, dokud nepoznal, že je vyslyšen. Pak řekl vesničanovi: „Pospěš tam naproti a najdeš pramínek vody, kterou ti Kristus milosrdně poskytl ze skály, aby ses napil.“ Jak úžasná Boží vlídnost, která se k svým služebníkům tak ochotně sklání! Pro ctnost prosícího mohl venkovan pít vodu ze skály2 a naplnit pohár z nejtvrdšího kamene. Předtím tam žádný pramen nebyl a nebyl nalezen ani po bedlivém pátrání3.

16. Gagliano je slavné lidnaté město ve sulmonské diecézi. V něm žila jedna žena, jménem Marie, která se pro příkré cesty tohoto světa obrátila k Pánu a dala se cele do služeb svatého Františka. Ta, když jednoho dne vystoupila na horu, odsouzenou k naprosté vyprahlosti, aby tam prořezávala mladé javory, si zapomněla s sebou vzít vodu. Protože bylo velké horko, začala pro palčivost žízně umdlévat. A když už nemohla vůbec pracovat, ležela na zemi jako mrtvá a v duchu začala vzývat svého patrona svatého Františka. A protože byla vyčerpaná, na chvíli usnula. A hle, přišel svatý František, a zavolal ji jménem a řekl: „Vstaň a napij se vody, která je dána tobě i mnoha dalším jako Boží dar!“ Na tento hlas žena jen zazívala a znovu usnula. Když na ni zavolal ještě jednou, zůstala, příliš unavena, ležet na zemi. Vstala až potřetí, když byla rázně povzbuzena světcovou pobídkou. Uchopila kapradí, které rostlo vedle ní, a vytrhla ho ze země. Když viděla, že jeho kořen je celý vlhký, začala prstem a malým dřívkem hloubit kolem dokola díru. 10 A dolík se ihned naplnil vodou a malý pramínek se změnil v pramen. 11 Žena se napila, a když utišila žízeň, omyla si i oči, kterýma už nic, pro vleklou nemoc očí, neviděla jasně. 12 Její oči byly osvíceny a všechna jejich stařecká vetchost zmizela, jako by se jim dostalo nového světla. 13 Žena pospíchala domů a všem vyprávěla o tak úžasném zázraku ke slávě svatého Františka. 14 Pověst o zázraku se rozšířila a doslechli se o ní i všichni ve vzdálených krajích. 15 Odevšad přicházelo mnoho lidí postižených různými neduhy; a tam byli od svých strastí osvobozeni, když nejprve při zpovědi uzdravili duši4. 16 Tam slepí obdrželi zrak, chromým se vrátila chůze, vodnatelnost se ztrácela a na nejrůznější onemocnění se nacházela odpovídající pomoc. 17 Až dodnes tam zůstal průzračný pramen a k poctě svatého Františka tam byla postavena kaple.

17. V době, kdy byl [František] těžce nemocen v poustevně San Urbano, požádal vyprahlými ústy o víno. Bylo mu však odpovězeno, že nemají žádné víno, které by mu mohli dát. Přikázal tedy, ať mu přinesou vodu. Když ji přinesli, požehnal ji znamením kříže. Vzápětí voda přešla v jinou látku, vlastní chuť vysvlékla a oblékla chuť cizí. To, co bylo čistou vodou, stalo se nejlepším vínem, a co nezmohla chudoba, to dodala svatost. Když z něho muž Boží ochutnal, velice lehce se uzdravil, protože příčinou podivuhodného uzdravení byla ona podivuhodná proměna a svědkem zázračné proměny bylo zázračné uzdravení.

18. V rietském kraji se velmi vážně rozmohl mor, který hubil tak krutě všechen dobytek, že tam sotva nějaký zbyl. Jednomu bohabojnému muži bylo ve snu oznámeno, aby pospíchal do poustevny bratří a vzal si vodu, ve které si blažený František, který tam tehdy pobýval, umyl ruce nebo nohy a touto vodou pak pokropil všechen dobytek. Když se ráno onen muž probudil, nedbal na své pohodlí a šel k tomu místu. Tam bez světcova vědomí získal od ostatních bratří zmíněnou vodu, kterou pokropil všechna zvířata, jak mu bylo nařízeno. Od toho okamžiku ustoupila, z Boží milosti, morová nákaza a více už ten kraj nezachvátila.

19. Mnozí lidé z  různých krajin přinášeli často svatému Františkovi z vroucí úcty chléb a potraviny, aby je požehnal. Božím zásahem pak zůstaly po dlouhou dobu neporušené a při jejich ochutnání se nemocná těla uzdravovala. A opravdu je ověřeno, že jejich mocí byly zahnány prudké bouřky a ničivá krupobití.

Ostatně zkušenost nemalého počtu lidí veřejně dosvědčuje, že kvůli provazu, kterým byl přepásán, a pro kousky odstřižené z jeho šatů se nemoci dávaly na útěk, horečka prchala a vracelo se vytoužené zdraví. V den Narození Páně slavil památku na jesličky samotného betlémského děťátka a všechno, co se kolem dítěte Ježíše odehrálo, mysticky napodobil hrou; k mnoha divům, které tam Bůh učinil, patřilo i seno, položené do jeslí, které posloužilo mnohým jako lék k uzdravení, nejvíce při různých nákazách zvířat a ženám při těžkých porodech.

Poté, co jsme nejprve mluvili o neživém stvoření, zmíníme se krátce o poslušnosti tvorů.

 Další

1 Srv. Lk 5,26. Verše 2-13 jsou doslova převzaty z 2Cel 166,4-15.

2 Srv. Iz 48,21.

3 Celý tento odstavec je doslova převzat z 2Cel 46,1-8.

4 Srv. 1 Petr 1,9.