172. V městě Capua učinila jedna žena slib, že osobně navštíví hrob blaženého Františka; když ale pro starost o rodinnou záležitost zapomněla na učiněný slib, ochrnula náhle na pravou stranu. Hlavou ani paží, protože svaly měla ochrnuté, nemohla na žádnou stranu pohnout. A tak plná bolesti, obtěžovala své sousedy ustavičným nářkem. Když tedy procházeli před jejím domem dva bratři, byli jedním knězem požádáni, aby ubožačku navštívili. Jakmile se vyznala, že na slib zapomněla, a přijala od nich požehnání, vstala v tom okamžiku zdráva a pro trest moudřejší bez váhání vykonala, co slíbila.

173. Bartoloměj z Narni, který usnul ve stínu jednoho stromu, jakýmsi ďábelským zásahem ochrnul na celou holeň a chodidlo, a protože byl člověkem velmi chudým, nevěděl, kam by se měl obrátit. Ale milovník chudých, Kristův praporečník František, se mu zjevil ve snu a přikázal mu jít k tomu místu. Když se k němu vydal, ale uchýlil se přitom od přímého směru, uslyšel hlas, který mu říkal: „Pokoj tobě! Já jsem ten, kterému ses odevzdal.“ Odvedl ho na místo, a jak se mu zdálo, jednu ruku mu položil na chodidlo a druhou na holeň a tak zchřadlé údy znovu oživil. Ten člověk byl již pokročilého věku a takto byl ochrnut po dobu šesti let.

174. Dokud ještě žil v těle, vykonal [František] mnoho podobných znamení moci.

Tak když jednou procházel přes biskupství rietské, dorazil k jednomu statku, kde žena v slzách přinesla v náručí osmiletého syna a položila ho před něj. Chlapec byl totiž již čtyři roky tak nesmírně oteklý, že vůbec neviděl na své nohy. Světec ho laskavě uchopil a svýma svatýma rukama mu přejel po břiše. Při jeho dotyku otok splaskl a on byl zcela zdráv. S matkou již radostnou vzdával hojné díky Bohu i jeho svatému.

175. V městě Toscanella poskytl blaženému Františkovi přístřeší jeden rytíř; jeho jediný syn byl ochrnutý a ochromený na celém těle. A třebaže již uplynula doba kojení, ležel dosud v kolébce. Rytíř se proto pokorně sklonil k nohám blaženého muže a s pláčem od něho žádal uzdravení svého syna. A přestože se [František] pokládal a prohlašoval za nehodného takové milosti, přemožen nakonec vytrvalostí jeho proseb, nejprve se pomodlil a pak chlapce označil křížem a požehnal mu. A on náhle před zraky všech, kteří se radovali, vstal zdráv a chodil sem a tam, jak chtěl.

176. Jindy, když přišel do Narni, jeden muž z toho města, jménem Petr, který ležel na lůžku ochrnulý, když se doslechl, že Boží světec přišel do Narni, začal prosit biskupa města, aby služebníka Boha Nejvyššího ráčil poslat k němu, aby ho uzdravil. Tak totiž ztratil vládu nad všemi svými údy, že mohl hýbat jen jazykem a očima. Když k němu blažený František přistoupil, učinil nad ním od hlavy až k chodidlům znamení kříže a všechny nemoci zmizely a bylo mu navráceno bývalé zdraví.

177. V Gubbiu byla jedna žena, která měla obě ruce ochrnuté a nemohla s nimi vůbec pracovat. Když se dozvěděla, že muž Boží vstoupil do města, ihned se k němu s bolestí a pláčem utekla a se žalostným výrazem ve tváři mu ukazovala ochrnuté ruce. Přemožen lítostí, dotkl se jejích rukou a uzdravil je. Žena se hned vrátila domů a s radostí vlastníma rukama připravila sýrový koláč, který darovala svatému muži. On však si z něho vzal jen kousek, pro hlubokou úctu, kterou žena k němu měla, a přikázal jí, aby zbytek snědla s rodinou.

178. Jednou přišel do města Orte, aby tam přenocoval, když jeden chlapec, jménem Jakub, který již dlouhou dobu ležel ochrnutý, očekával i s rodiči, že ho uzdraví. Dlouhotrvající nemocí měl hlavu téměř u kolen a některé kosti byly zlomené. Poté však, co přijal od svatého Františka znamení požehnání, začal se okamžitě napřimovat, až se úplně narovnal a byl zcela zdráv.

179. Také jiný obyvatel města, který měl mezi lopatkami nádor o velikosti velkého chleba, když byl svatým Františkem požehnán, byl tak okamžitě a zcela uzdraven, že po nemoci nezůstala ani stopa.

180. Ve špitále v Città di Castello všichni znali jednoho mladíka, který byl již sedm let ochrnutý a posunoval se po zemi jako zvíře. Jeho matka za něho velmi často prosila svatého Františka, aby lezoucího syna naučil chodit. A jakmile světec přijal vyslovený slib a vyslyšel nářky prosící matky, ihned jí vrátil syna, kterého zbavil nestvůrných pout a daroval mu přirozenou volnost.

181. Praxida, nejznámější z řeholnic Říma a římského světa, která pro lásku věčného Snoubence žila skryta od útlého dětství již čtyřicet let v těsné kobce, zasloužila si tak u svatého Františka zvláštní milost náklonnosti. Neboť jí prokázal to, co žádné jiné ženě, že ji totiž přijal k poslušnosti. A pro její zbožnou oddanost jí předal řádový oděv, tedy hábit a provaz. Když jednoho dne vystoupila na terasu své poustevny pro věci, které potřebovala, z ďábelského úkladu se krutým pádem zřítila na zem; zlomila si chodidlo i nohu a navíc si vykloubila rameno. Protože po mnoho uplynulých let se panna Kristova zříkala všech pohledů do tváře a učinila pevné předsevzetí, že se jich bude stále zříkat, ležela na zemi jako kláda, nepřijímala ničí pomoc a nevěděla, kam se obrátit. Na příkaz jistého kardinála a na radu řeholníků byla nucena k porušení své odloučenosti, aby se jí dostalo pomoci jedné řeholnice a unikla tak nebezpečí smrti, které pro nedostatečnou péči a nedbalost hrozilo. Ona to však zcela odmítala a všemi prostředky, kterými mohla, se stavěla na odpor, jen aby se nestalo, že by i v nejmenším porušila svůj slib. Proto se rozhodně vrhla k nohám Boží slitovnosti, a když nastal večer, stěžovala si zbožným nářkem nejblahoslavenějšímu otci Františkovi: „Můj přesvatý otče, který jsi všude laskavě pomohl v nesnázích tolika lidem, jež jsi za svého života neznal, proč také nepomůžeš mně, která jsem si, dokud jsi žil, zasloužila tvou přesladkou milost? Musím totiž, jak vidíš, blažený otče, buď změnit předsevzetí, nebo podstoupit rozsudek smrti.“ 10 Když srdcem i ústy pronášela takové řeči a opakovanými vzdechy odhalovala politováníhodný stav, náhle tvrdě usnula a dostala se do vytržení mysli. 11 A hle, nejdobrotivější otec, zářící šatem slávy, sestoupil do temné kobky a začal k ní promlouvat sladkými slovy: „Vstaň, požehnaná dcero, vstaň a neboj se! 12 Přijmi znamení úplného uzdravení a nezlomně zachovávej své předsevzetí!“ 13 Vzal ji za ruku, zvedl ji a pak zmizel. 14 Ona chodila sem a tam po své cele a nevěděla, co v ní služebník Boží vykonal. 15 Domnívala se, že má vidění. 16 Nakonec, když přišla k oknu, dala obvyklé znamení. 17 Nato urychleně přispěchal jeden mnich, a protože tomu nemohl uvěřit, s údivem jí řekl: „Jak se to, matko, stalo, že jsi mohla vstát?“ 18 Avšak ona, protože dosud věřila, že se jí to zdá, a protože se domnívala, že to není pravda, požádala, aby byl rozdělán oheň. 19 Když jí přinesli světlo, vzpamatovala se, žádnou bolest už necítila a po pořádku vypravovala všechno, co se stalo.

XVIII. kapitola

O některých dalších zázracích

182. V sabinské diecézi žila jedna osmdesátiletá stařenka, která měla dvě dcery. Ta svěřila syna jedné z nich, která již zemřela, druhé, aby ho kojila. Avšak protože i ona s manželem otěhotněla, přišla o mléko v prsou. A nebyl nikdo, kdo by osiřelému nemluvněti pomohl, nikdo, kdo by hladovému chlapci dal kapku mléka. Usoužená stařenka se pro vnoučka trápila, a nešťastná ve své nesmírné nouzi, nevěděla, kam by se obrátila. Chlapec slábl a ztrácel se a zároveň s ním chřadla v soužení i stařena. Obešla s ním vesnice i domy, ale nikdo nebyl ochoten jejím prosbám vyhovět. Jedné noci, aby utišila jeho pláč, vložila do úst nemluvněte svůj seschlý prs a v slzách prosila blaženého Františka o radu a pomoc. A milovník věku nevinnosti byl ihned na místě a s obvyklou slitovností se slitoval nad ubohými a řekl jí: „Ženo, já jsem František, kterého jsi s tolika slzami vzývala. Vlož prsy do chlapečkových úst, protože Pán ti dá dostatek mléka.“ 10 Stařena vyplnila světcův příkaz a prsy osmdesátileté ženy se ihned naplnily množstvím mléka. 11 Bylo to známo všem, protože víru potvrzovaly oči, a všichni byli naplněni úžasem nad tím, jak ohnuté stáří rozkvetlo mladistvou silou. 12 A přicházeli mnozí, aby to viděli; mezi nimi byl i hrabě toho kraje, který se chtěl přesvědčit osobně, protože řečem nevěřil. 13 Když ale hrabě přišel a ohledně toho se vyptával, vrásčitá stařenka vystříkla na něho proud mléka a takovým pokropením ho od sebe zahnala. 14 Proto všichni velebili Pána, který jediný koná veliké divy, a jeho služebníka svatého Františka uctívali upřímnou oddaností. 15 Chlapec rychle zázračnou stravou sílil a zakrátko překonal i přirozenou výšku svého věku.

183. Jistý muž, jménem Martin, odváděl dobytek na pastvu daleko od svého statku a jedna z krav si při tom nešťastnou náhodou zlomila nohu tak beznadějně, že Martin nemohl vůbec pomýšlet na její vyléčení. Protože se však chtěl postarat o její stažení, a žádné náčiní k tomu neměl, obrátil se k domovu a blaženému Františkovi přenechal starost o dobytek, aby ho vlci ještě před jeho příchodem neroztrhali. Když se brzy ráno vrátil i s řezníkem do lesa k opuštěnému dobytku, nalezl tam krávu, jak se pase, a nijak nemohl odlišit zlomenou nohu od ostatních. Vzdal díky dobrému pastýři1, který se tak pečlivě postaral a daroval uzdravení.

184. Jiný muž z Amiterna, když přišel o tříletého býčka, protože mu byl ukraden, obrátil své nářky k blaženému Františkovi a v pokorném hořekování se před ním sklonil. Jedné noci, když tvrdě spal, uslyšel hlas, který mu říkal: „Vstaň, běž do Spoleta a býčka si odtamtud přiveď.“ Probudil se, podivil se tomu hlasu a pak znovu usnul. Když byl zavolán podruhé a měl znovu podobný sen, obrátil se a zeptal se, kdo to je: „Já,“ uslyšel, „jsem František, kterého jsi prosil.“ On se však bál, aby to snad nebylo mámení, a rozhodl se, že příkaz nevykoná. Ale když byl zavolán potřetí, oddaně ho pro jeho upomínání poslechl; šel do Spoleta, býčka tam nalezl zdravého a dobrovolně navráceného si ho odvedl domů. O té záležitosti všude všem vyprávěl a stal se navždy služebníkem svatého Františka.

185. Jeden rodák z Antrodoca koupil velmi krásnou mísu, kterou daroval své ženě, aby ji pečlivě opatrovala. Jednoho dne vzala ženina služebná mísu a položila do ní prádlo s louhem na vyprání. Ale jak slunečním žárem, tak teplotou louhu se mísa natolik rozpadla, že se nedala žádným způsobem znovu spojit. Se strachem přinesla služka mísu své paní; a spíš slzami než slovy popsala, co se stalo. Žena se ulekla ne méně než ona, a obávajíc se manželova hněvu, docela jistě očekávala bití. Mezitím mísu pečlivě schovala, vzývala zásluhy svatého Františka a prosila ho o milost. Náhle se pro světcovu pomoc jednotlivé části znovu daly dohromady a střepy se spojily v mísu. Z toho se radovaly i sousedky, které předtím s ustrašenou ženou soucítily, a manželka zprávu o zázračné události oznámila manželovi jako první.

186. Když v Marce jistý člověk z Monte dell´Olmo jednoho dne přidělával k pluhu radlici, úplně se mu rozbila a rozpadla se na kusy. Muž z toho byl smutný, jednak pro rozbitou radlici a jednak pro ztrátu denního výdělku. Proto nemálo naříkal: „Blažený Františku, pomoz mi, vždyť doufám ve tvé milosrdenství! Každý rok daruji tvým bratřím měřici obilí a dám se jim k službám, jestliže jen zakusím tvoji milost, jak ji už zakusili nespočetní.“ Jakmile modlitbu dokončil, radlice se spojila, železo se znovu sloučilo a po prasklině nezůstala ani stopa.

187. Jeden klerik z Vicalvi, jménem Matouš, poté, co vypil smrtonosný jed, jím byl tak zasažen a tak zjevně poškozen, že nemohl nijak mluvit a jen očekával konečný odchod. Jistý kněz ho vyzýval, aby se u něho vyzpovídal, ale nemohl z něho vymámit ani slovo. On se však ve svém srdci pokorně modlil ke Kristu, aby ho pro zásluhy blaženého Františka uzdravil. A hned, když s lítostí vyslovil jméno blaženého Františka, před svědky, kteří tam byli, jed vyzvrátil.

188. Pán Transmondo Annibaldi, římský konzul, v době, kdy zastával občanský úřad ve městě Sieně v Toskánsku, měl s sebou jakéhosi Mikuláše, kterého měl velice rád a který mu sloužil v rodinných záležitostech. Když tu se náhle na jeho bradě objevila smrtelná choroba a lékaři mu předpovídali brzkou smrt. Poté, co maličko usnul, zjevila se mu Panna, Kristova Matka, a přikázala mu, aby se odevzdal blaženému Františkovi a aby bez váhání navštívil jeho hrob. Jakmile se ráno probudil, vyprávěl o vidění svému pánu. Ten užasl a rychle spěchal tu věc vyzkoušet. Šel s ním až do Assisi a tam u hrobu svatého Františka náhle znovu přijal přítele zdravého.

Jak podivuhodné je uzdravení tohoto člověka, ale oč podivuhodnější je laskavost Panny, která se tak laskavě sklonila k nemocnému člověku a vyzdvihla zásluhy našeho světce.

189. Je známo, že tento světec přispěchá na pomoc všem, kdo ho vzývají, a nepohrdá žádnými potřebami lidí.

Ve Španělsku v Seguntu měl jeden muž v zahradě třešni, která každoročně rodila bohaté plody a majiteli tak přinášela zisk. Jednou však strom uschl a byl vyschlý až ke kořenům. Když ho chtěl pán porazit, aby více nezabíral půdu2, byl sousedem vybídnut, aby ho svěřil blaženému Františkovi; tak mu ho postoupil. A on se zázrakem, proti vší naději3, ve svůj čas zazelenal, rozkvetl, zaplnil listy a přinesl takové plody jako obvykle. Proto pro milost takového zázraku posílal každoročně jeho plody bratřím.

190. Obyvatelé Villasilos, jejichž vinice byly poškozeny nákazou z červů, žádali jednoho člena Řádu kazatelů o radu ohledně prostředku proti takové nákaze. On jim poradil, aby si zvolili dva jakékoli světce a losem pak aby určili jednoho z nich za ochránce při zahánění nákazy. Vybrali si proto svatého Františka a svatého Dominika. Když vrhli los, ten padl na svatého Františka; a jakmile se lidé obrátili k němu o pomoc, ihned všechna nákaza ustoupila. Proto ho ctí se zvláštní úctou a mnozí s láskou prokazují jeho Řádu úctu. Každým rokem totiž kvůli zázraku s vinicemi posílají bratřím zvláštní almužnu vína.

191. 1 U Palencie měl jistý kněz sýpku, ve které uchovával pšenici k vymlácení. Ta však byla jednoho roku ke škodě kněze plná brouků, na způsob moučných červů. Když kněz, vyděšený takovou ztrátou, přemýšlel o nějakém prostředku, svěřil sýpku do opatrování blaženému Františkovi. Když to učinil, nalezl zakrátko všechny červy mrtvé, shromážděné mimo sýpku, a už víc nákazu podobného druhu neutrpěl. Kněz byl vskutku vděčný za vyslyšení a za dobrodiní nebyl bez vděku, neboť pro lásku ke svatému Františkovi poskytl z pšenice chudým roční dávku.

192. V té době, kdy zhoubná metla kobylek pustošila království Apulie, pán jednoho hradu, který se jmenoval Pietramala, pokorně odevzdal své území blaženému Františkovi. A to pro světcovy zásluhy zůstalo naprosto nedotčené proklatou zhoubou, přestože v okolí bylo všechno pohlceno zmíněnou záhubou.

193. Jedna urozená žena z hradu Galety trpěla píštělí mezi prsy. Byla sklíčena zápachem a zároveň bolestí, ale nenašla na to žádný lék. Jednoho dne vešla do kostela bratří, aby se tam modlila. Uviděla tam knihu, která obsahovala život a zázraky svatého Františka, a se zájmem zkoumala to, co bylo v knize napsáno. Když byla poučena o pravdě, se slzami knihu uchopila, přiložila ji na nemocné místo a řekla: „Jestliže je pravda, svatý Františku, co je na této stránce o tobě napsáno, zbav mě tedy nyní pro své svaté zásluhy této rány!“ Nějakou dobu tak plakala a nijak v modlitbě neustávala; jakmile pak rozhrnula šat, byla uzdravena do plného zdraví a později nebylo možné stopu po jizvě ani postřehnout.

194. Něco podobného se stalo na území Romanie, kde otec dorážel na svatého Františka zbožnými prosbami za syna sužovaného zlým vředem. Říkal: „Jestliže jsou pravdivé všechny podivuhodné věci, svatý Boží, které se o tobě po celém světě šíří, dej ať ke chvále Boží zakusím na tomto synu slitovnost tvé lásky.“ Nato se uvolnil obvaz, před očima všech z rány vytryskl hnis a chlapcovo tělo bylo tak zaceleno, že na něm nezůstala žádná stopa po předchozí nemoci.

195. Když blažený František ještě žil v těle, byl jeden bratr sužován hroznou nemocí, pro kterou byl často sražen k zemi a všechny jeho údy byly zapleteny jako do klubka. Někdy zase ležel natažen celý ztuhlý a nohy měl v úrovni hlavy, pak se vymrštil do výšky muže a hned zase spadl na zem, válel se po ní a slintal. Svatý otec byl jeho nemocí velmi dojat a poté, co se za něho pomodlil, uzdravil ho znamením kříže, aby už víc nemusel snášet žádné obtíže takové nemoci.

196. Po smrti blaženého otce trpěl jiný bratr tak vážnou píštělí na slabinách, že již zcela ztratil důvěru v jakýkoliv uzdravující prostředek. Požádal svého ministra o dovolení navštívit místo blaženého Františka, ale ministr mu povolení nedal, aby pro námahu cesty neupadl do ještě většího nebezpečí. Bratr byl proto poněkud zarmoucen. Jedné noci u něho stanul blažený František a řekl mu: „Synu, nebuď smutný, ale odhoď kožešinu, do které ses oblékl, z rány sejmi náplast, zachovávej svou Řeholi a pak se uzdravíš.“ Když ráno vstal, učinil, co mu světec přikázal, a okamžitě byl uzdraven.

197. Jednomu muži, který byl vážně zraněn na hlavě železným šípem, se nedalo žádným zásahem lékařů pomoci, protože šíp pronikl očním otvorem a zůstal zapíchnutý v hlavě. Muž se proto s pokornou oddaností odevzdal blaženému Františkovi, a když chvíli odpočíval a usnul, uslyšel blaženého Františka, jak mu ve snu říká4, aby si nechal šíp vytáhnout zadní částí hlavy. A tak to, co ve snu slyšel, následujícího dne bez velkých obtíží udělal a byl uzdraven.

XIX. kapitola

Závěrečné shrnutí zázraků blaženého Františka

198. Když tedy nesmírná dobrota Krista Pána potvrdila vykonanými znameními, že je pravda to, co je sepsáno a rozšířeno o jeho světci a našem otci, zdá se po zásluze pošetilým zkoumat lidským úsudkem5 to, co bylo stvrzeno božským zázrakem. Proto všechny snažně a pokorně prosím, já, syn onoho otce, aby tyto věci důstojně přijali a s úctou jim naslouchali. A třebaže nejsou dosti důstojně vypovězeny, přesto samy o sobě jsou velmi důstojné a hodné veškeré úcty. Proto ať se nad nezkušeností autora nepohoršují, ale ať uváží jeho víru, snahu a námahu. Nemůžeme každý den tvořit nové věci, ani hranaté měnit v kulaté, ani přizpůsobit to, co jsme jednou přijali, jak rozmanitostem, tak i množstvím přání všech dob. K sepsání těchto věcí jsme ani v nejmenším nepřistupovali z neřesti marné slávy, ani jsme se do takové rozmanitosti příběhů nevrhli z vlastní vůle, ale vynutila si to neodbytnost prosících bratří a moc našich představených, která to přikázala vykonat. Odměnu očekáváme od Krista Pána a vás, bratři a otcové, žádáme o pochopení a o lásku. Tak ať se stane! Amen.

Kniha je dokončena, chvála a sláva Kristu.

 

1 Srv. Jan 10,11.

2 Srv. Lk 13,7.

3 Srv. Řím 4,18.

4 Srv. Gn 31,24.

5 Srv. 1 Kor 4,3.