XI. kapitola

Jak je církev chránila před pronásledovateli

44. Po jedenácti letech od založení Řádu, když počet bratří vzrostl, byli zvoleni ministři a byli posláni s několika bratry téměř do všech krajů světa, kde byla vyznávána katolická víra.

2 V některých krajích byli přijati, ale nedovolovali jim tam stavět žádná obydlí. Odněkud byli i vyhnáni, protože se lidé obávali, že bratři nejsou pravověrní křesťané, když doposud neměli Řeholi papežem schválenou, ale jen povolenou. Proto zakoušeli mnoho protivenství od kleriků i laiků, lupiči byli oloupeni a k blaženému Františkovi se vrátili velmi stísněni a sklíčeni. Taková protivenství museli snášet v Uhrách a v Německu i v jiných zaalpských zemích.

Bratři to všechno oznámili zmíněnému kardinálovi, pánu z Ostie. Ten si k sobě zavolal blaženého Františka, uvedl ho k panu papeži Honoriovi, protože pan Inocenc již zemřel1, a dal sepsat další Řeholi, která měla být potvrzena a pečetí jmenovaného papeže velmi pevně posílena.

8 V té Řeholi prodloužil termín kapituly2, aby ti bratři, kteří se zdržují ve vzdálených krajích, byli ušetřeni přílišné námahy.

45. Blažený František pak žádal pana papeže o jednoho kardinála, který by byl správce, ochránce a napravovatel tohoto Řádu, jak bylo stanoveno v oné Řeholi3. 2 A tak jim dal jmenovaného pána z Ostie.

Ten poté, co dostal pověření od pana papeže, roztáhl své paže k ochraně bratří a poslal k mnoha prelátům, u nichž bratři zakoušeli mnohá příkoří, list, aby nekladli bratřím překážky, ale spíše aby jim svou radou a pomocí dopomohli k tomu, aby na jejich území kázali a usadili se tam, protože jsou dobrými řeholníky, církví schválenými. Také mnozí další kardinálové posílali své listy za stejným účelem.

5 A tak na další kapitule, když obdrželi ministři od blaženého Františka dovolení přijímat bratry do Řádu4, byli posláni zpět do těch krajů a měli s sebou potvrzenou Řeholi a kardinálův list, jak jsem již řekl. Když tedy preláti viděli Řeholi potvrzenou nejvyšším veleknězem a list podávající dobré svědectví o bratřích od kardinála, pána z Ostie, i dalších kardinálů, dovolovali jim na svých územích stavět, bydlet i kázat.

Když se tak stalo a bratři tam mohli zůstat a kázat, poznávali mnozí jejich pokorné chování, počestné mravy a lahodná slova. Přicházeli proto k bratřím a přijímali hábit svatého Řádu.

Když blažený František poznal, jakou důvěru a náklonnost má ostijský pán k bratřím, miloval ho hlubokou láskou, 9 a když mu psal, oslovoval ho takto: „Ctihodnému Otci v Kristu, biskupovi celého světa.“

10 Zanedlouho poté byl zmíněný pán z Ostie, podle prorockých slov blaženého Františka, zvolen na apoštolský stolec a přijal jméno papež Řehoř IX5.

 

XII. kapitola

O smrti6 blaženého Františka, o zázracích a svatořečení

46. Když uplynulo dvacet let od doby, kdy blažený František přilnul k evangelní dokonalosti, přál si milosrdný Bůh, aby si odpočinul od svých námah7, protože mnoho se namáhal v nočním bdění, v modlitbách a v postech, v úpěnlivých prosbách, v kázání, na cestách a v starostech8 i v soucitu s bližními. Odevzdal totiž celé své srdce Bohu, svému Stvořiteli, a miloval ho celým svým srdcem, celou svou duší a celým svým nitrem. Boha totiž nosil ve svém srdci, chválil ho ústy a oslavoval ho svými činy. 4 A když někdo vyslovil Boží jméno, říkával: „Nebe i země by se při tomto jménu9 měly klanět.“

Protože se zachtělo Pánu ukázat lásku, jakou ho miloval, vtiskl do jeho rukou, nohou a boku rány svého milovaného Syna. 6 A protože služebník Boží František toužil vstoupit do svého domu a do místa, kde má příbytek jeho sláva10, Pán ho zavolal k sobě a on k němu slavně odešel.

Potom se stala mnohá znamení a zázraky v lidu, díky nimž změkla srdce mnohých lidí, kteří se zatvrdili vůči tomu, co se Pánu zachtělo ukázat na svém služebníku, 8 a tito lidé říkali: „My, pošetilci, jeho život jsme pokládali za nesmyslný a jeho konec za bezectný. 9 Hle, jak je připočten k Božím synům a jeho úděl je mezi svatými11.“

47. Ctihodný pán a otec, pan papež Řehoř, světce, kterého miloval za jeho života, uctil také po jeho smrti. 2 S kardinály přišel na místo, kde bylo světcovo tělo pochováno, a zapsal jej do seznamu svatých12.

Proto mnozí mocní a vznešení mužové opustili všechno a obrátili se k Pánu spolu se svými manželkami, syny a dcerami a celou svou rodinou. Manželky a dcery žijí uzavřené v klášteře; muži a synové přijali hábit menších bratří.

Tak se vyplnilo ono slovo, které bratřím předpověděl: „Zanedlouho k nám přijde mnoho moudrých, rozvážných a urozených13 a budou bydlet s námi.

 

[Doslov]

48. Proto vás tedy žádám, nejdražší bratři, abyste o tom, co jsem vám, svým nejmilejším otcům a bratřím, sepsal, pečlivě rozmýšleli, abyste to správně pochopili a snažili se naplňovat skutky, abych si tak zasloužil mít s vámi účast na nebeské slávě. 3 K ní ať nás dovede náš Pán Ježíš Kristus.

 

1 Papež Inocenc III. zemřel 16. července 1216. Legenda zde shrnuje několik historických událostí, neboť jedinou potvrzenou řeholí byla ta z roku 1223. Zřejmě má na mysli ono ústní dovolení Inocence III.

2 Srv. Řeh 8,2-3.

3 Srv. Řeh 12,3.

4 Srv. Řeh 2,1.

5 Honorius IV. zemřel 18. března 1227. Den poté byl zvolen za papeže kardinál Hugolin, tedy Řehoř IX., který zemřel 22. srpna 1241.

6 I tato legenda používá pro označení smrti sv. Františka latinské slovo „transitus“.

7 Srv. Zj 14,13.

8 Srv. 2 Kor 6,5; 11,26-28.

9 Srv. Flp 2,10.

10 Srv. Žl 25[26],8.

11 Mdr 5,4-5.

12 Ke slavnostní kanonizaci došlo 16. července 1228. Srv. 1Cel 121-126.

13 Srv. 1 Kor 1,26.