III. kapitola

O prvním místě, kde se zdržovali, a o pronásledování ze strany jejich příbuzných

14. Poté, co bratr Bernard a bratr Petr prodali svůj majetek a výtěžek, jak bylo řečeno, rozdali chudým, oblékli se, jak byl oblečen muž Boží, blažený František, a přidali se k němu.

Protože neměli místo, kde by mohli zůstávat, odešli a nalezli chudičký, téměř opuštěný kostel, který byl zasvěcen Panně Marii z Porciunkuly. 3 A postavili tam chatrč, kde společně bydleli.

Po osmi dnech k nim přišel opět jiný muž z téhož města, který se jmenoval Jiljí. Byl to člověk velmi zbožný a věrný a Pán mu udělil mnoho milostí. 5 S velikou zbožností a úctou na kolenou prosil1 blaženého Františka, aby ho uznal za hodného přijetí do jeho společenství. Když to blažený František viděl, zaradoval se a hned ho ochotně přijal. 7 A tak tito čtyři prožili hlubokou radost a nesmírně veliké duchovní potěšení.

15. Potom vzal blažený František bratra Jiljího s sebou do Marky Ankonské a ti dva zůstali na místě. Cestou se velmi radovali v Pánu. František, muž Boží, jasným hlasem jásal, francouzsky zpíval a chválil a velebil Pána.

Překypovali tak velikou radostí, jako kdyby získali obrovský poklad. Mohli se proto tak velice radovat, protože mnoho opustili a považovali za výkaly to, pro co se lidé obvykle rmoutí. Pokládali za hořké to, co zakoušejí milovníci světa ve svých světských zálibách, ve kterých se skrývá mnoho bídy a smutku.

Blažený František pak řekl bratru Jiljímu, svému průvodci: „Náš Řád bude podoben rybáři, který vhodí své sítě do moře a vyloví obrovské množství ryb. Když uvidí to veliké množství, velké vybere do svých nádob2, malé pustí zpět do vody.“ Jiljí velmi užasl nad proroctvím, které světec pronesl, protože věděl, jak málo je bratří.

Až dosud muž Boží ještě lidu nekázal. 10 Když však procházeli městy a vesnicemi, povzbuzoval muže a ženy, aby se báli Stvořitele nebe i země, milovali ho a činili pokání za své hříchy. 11 Bratr Jiljí jen přisvědčoval a říkal: „Velmi dobře to říká, věřte mu!“

16. Ti, kdo je slyšeli, říkali mezi sebou: „Co je to za lidi a co to říkají?“

Někteří z nich tvrdili, že se jim zdají hloupí nebo opilí. Jiní však říkali: „Co mluví, to nejsou slova hloupých lidí.“ Jeden z nich prohlásil: „Buď přilnuli k Bohu z touhy po nejvyšší dokonalosti, nebo se pomátli, neboť se zdá, že tělesný život pro ně nemá smysl. Chodí bosi, oblékají se chudě a jedí jen málo.“ Přesto je ale nikdo nenásledoval. Když je ženy nebo děvčata zdaleka uviděly, utíkaly ze strachu, aby se snad také nenakazily tímto šílenstvím. Ačkoli je nikdo nenásledoval, měli k nim lidé úctu, protože viděli svatý způsob jejich života, což považovali za znamení, že patří Pánu.

Poté, co prošli tím krajem, vrátili se ke zmíněnému místu Svaté Marie v Porciunkuli.

17. Za několik dní přišli další tři muži z Assisi, bratr Sabbatinus, bratr Jan a bratr Moricus Parvus, a pokorně prosili blaženého Františka, aby je přijal do svého společenství. Ten je laskavě a hned přijal.

Když chodili po městě a žádali almužnu, málokdo jim něco dal. Říkali jim však: „Svého majetku jste se vzdali a nyní chcete žít na cizí útraty.“ Tak trpěli velikým nedostatkem. 5 I jejich rodiče a příbuzní je pronásledovali. Též i jiní z toho města, malí i velcí, muži i ženy, jimi pohrdali a posmívali se jim jako pošetilým a hloupým. Nejednal tak jen biskup města, k němuž často blažený František přicházel, aby ho požádal o radu.

Proto je jejich vlastní rodiče a příbuzní pronásledovali a jiní se jim vysmívali, neboť v té době nebyl nikdo, kdo by opustil všechen svůj majetek a chodil po žebrotě dům od domu.

Když jednoho dne přišel blažený František k jmenovanému biskupovi, biskup mu řekl: „Váš život se mi zdá velmi tvrdý a drsný, totiž nic na tomto světě nevlastnit a nic nemít.“ Na to mu Boží světec odpověděl: „Pane, kdybychom měli nějaký majetek, potřebovali bychom na jeho ochranu zbraně, protože pro majetek vznikají hádky a mnohé sváry, a to obvykle brání lásce k Bohu a bližnímu. Proto v tomto časném věku nechceme nic vlastnit.“

10 A biskup byl s takovou odpovědí spokojen.

 

IV. kapitola

Jak bratry napomínal a posílal je do světa

18. Když byl svatý František již plný milosti Ducha svatého3, předpověděl svým bratřím budoucnost. Svolal k sobě šest bratří, které měl, do lesa obklopujícího kostel Panny Marie, kam se často chodili modlit, 3 a řekl jim: „Uvažujme, nejmilejší bratři, o našem povolání, protože Bůh nás milosrdně nepovolal jen pro naši spásu, ale k užitku a ke spáse mnohých. Pojďme tedy do světa, povzbuzujme a poučujme slovem i příkladem muže i ženy, aby konali pokání za své hříchy, pamatovali na přikázání Páně, na která tak dlouho zapomínali.“

Také jim řekl: „Nebojte se, malé stádce4, ale důvěřujte Pánu. 6 A neříkejte si mezi sebou: „Jsme prostí a nevzdělaní. Jak budeme moci kázat?“ Pamatujte na slova Páně, která řekl svým učedníkům: „Nejste to vy, kdo mluvíte, ale Duch vašeho Otce, který ve vás mluví5.Vždyť sám Pán vám dá ducha i moudrost6, abyste povzbuzovali muže i ženy a hlásali jim cestu a skutky Božích přikázání. Naleznete lidi věrné, mírné, pokorné a laskavé, kteří přijmou vás i vaše slova s radostí a s láskou. 10 Naleznete i jiné, nevěřící, pyšné a rouhající se7, kteří vám i vašim slovům budou odporovat a vás urážet. 11 Uložte si to tedy do svých srdcí, abyste to všechno trpělivě a pokorně snášeli.“

12 Když bratři uslyšeli ta slova, báli se. 13 A protože blažený František viděl jejich strach, řekl jim: „Neděste se8. 14 Vězte, že zanedlouho k nám přijde mnoho moudrých, rozumných a urozených9 a zůstanou s námi. 15 Budou kázat národům a lidem, králům a knížatům a mnozí se obrátí k Pánu. 16 A Pán rozmnoží a rozšíří svou rodinu po celém světě.“

17 Když dokončil všechna tato slova, požehnal jim a odešli.

 

1 Srv. Mk 10,17.

2 Srv. Mt 13,47-48.

3 Srv. Sk 6,5.8.

4 Srv. Lk 12,32.

5 Mt 10,20.

6 Srv. Lk 21,15.

7 Srv. 2 Tim 3,2.

8 Mk 16,6.

9 Srv. 1 Kor 1,26.