Předmluva1

2. Protože Pánovi služebníci musí znát učení a cestu svatých mužů, po níž mohou přijít k Bohu, proto jsem já, který jsem viděl jejich skutky, slyšel jejich slova a byl jejich učedníkem, ke cti Boží a pro povzbuzení čtenářů a posluchačů, s Boží pomocí převyprávěl a uspořádal některé činy našeho blaženého otce Františka a některých bratří, kteří přišli na počátku Řádu.

I. kapitola
Jak svatý František začal sloužit Pánu

3. 1 Když se naplnil rok od Vtělení Páně 1207, dne 16. dubna, viděl Bůh, že jeho lid, který vykoupil drahocennou krví svého jednorozeného Syna, zapomněl na jeho přikázání a byl nevděčný za jeho dobrodiní, třebaže se nad ním po dlouhou dobu smilovával, i když byl hoden smrti. Ještě i nadále nechtěl smrt hříšníka, ale aby se obrátil a žil2, protože pohnut svým velmi dobrotivým milosrdenstvím, chtěl poslat dělníky na svou žeň3.

Osvítil muže, který žil v městě Assisi a jmenoval se František, povolal obchodníka a lehkomyslného rozhazovače světského bohatství.

4. Jednoho dne byl v obchodě, kde prodával látky, a v myšlenkách byl zabrán obchodními záležitostmi. Tu vstoupil nějaký chudák a pro lásku Boží prosil o almužnu. František, zaujat myšlenkou na bohatství a starostlivostí o obchodní záležitosti, chudáka odbyl a almužnu mu nedal. Po jeho odchodu, zasažen Boží milostí, vyčítal si velikou hrubost slovy: „Kdyby tě chudák žádal o něco ve jménu nějakého knížete nebo velkého barona, jistě bys mu dal, oč žádal. Neměl jsi to tím spíše učinit pro Krále králůPána4 všech?“

Proto se od té doby ve svém srdci rozhodl, že napříště neodmítne nikoho, kdo by ho prosil ve jménu takového Pána. 7 A zavolal k sobě toho chudáka a bohatě ho obdaroval.

Ó srdce, plné každé milosti, úrodné a osvícené! Jak pevné a svaté rozhodnutí, kterému se v budoucnosti dostane jedinečného, podivuhodného a nečekaného osvícení. 10 Jistě to není nic zvláštního, když prorok Izaiáš pod vlivem Ducha svatého hlásá: Budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jako poledne5. 11 A když budeš lámat svůj chléb hladovému, tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a před tebou půjde tvá spravedlnost6.

5. 1 Tomuto svatému muži se přihodila v následující době podivuhodná událost, již by, jak myslím, nebylo dobré přejít mlčením. Když v noci spal na svém lůžku, zjevil se mu někdo, kdo ho zavolal jménem a uvedl ho do nevýslovně krásného a půvabného paláce, plného válečných zbraní a zářících křižáckých štítů, rozvěšených na stěnách kolem dokola.

Když se ptal, čí jsou všechny tak lesknoucí se zbraně a ten tak půvabný palác, odpověděl mu jeho průvodce: „Všechno to, i s palácem, patří tobě a tvým spolubojovníkům.“

Jakmile se probudil, jelikož ještě plně neokusil Božího Ducha, začal světsky přemýšlet, že se stane vznešeným knížetem. Když o tom mnoho uvažoval, rozhodl se, že se stane rytířem, aby si opatřil knížectví takovým způsobem. Obstaral si drahocennou výzbroj a umínil si odjet do Apulie ke knížeti Gentilovi, aby jím byl pasován na rytíře.

Od té doby byl veselejším než obvykle, až se tomu všichni divili. Když se ptali po příčině této vzrůstající radosti, odpověděl: „Vím, že se stanu velkým knížetem.“

6. Vzal s sebou zbrojnoše, sedl na koně a jel do Apulie.

Když dojel do Spoleta, byl unaven cestou a uložil se ke spánku, protože nastala noc. V polospánku slyšel nějaký hlas, který se ho ptal, kam má namířeno. Jemu František po pořádku oznámil svůj plán. Hlas mu opět řekl: „Kdo ti může dát více, Pán nebo sluha?“ Odpověděl: „Pán.“ „Proč tedy opouštíš Pána kvůli služebníkovi a Knížete kvůli poddanému?“ Na to František: „Co chceš, Pane, abych učinil7?“ Řekl: „Vrať se domů8učiň, co ti Pán9 odhalí.“

8 A zdálo se mu, že se Boží milostí náhle změnil v jiného člověka10.

7. Ráno se dal na cestu k domovu, jak mu bylo přikázáno.

2 A když cestou přišel do Foligna, prodal koně, na němž seděl, i šaty, jimiž se vystrojil na cestu do Apulie, a oblékl si skromnější.

Poté vzal peníze získané prodejem a vracel se z Foligna do Assisi. Přiblížil se k jednomu kostelu, postavenému ke cti sv. Damiána, a našel tam chudého kněze, jménem Petr, který tam zůstával. Jemu tyto peníze dal do úschovy. Kněz však odmítl ponechat si je, protože neměl, kam by je vhodně uložil. Když to muž Boží, František, slyšel, odhodil je do jednoho okna jmenovaného kostela, protože jimi pohrdal. Veden Duchem Božím, když viděl, že jmenovaný kostel hrozí zřícením, rozhodl se, že z těch peněz přispěje na jeho opravu. Umínil si, že tam bude bydlet, pomůže mu a zbaví kostelík jeho chudoby. 7 A veden Božím vnuknutím to také postupně vykonal.

8. Když se o tom doslechl otec, který ho miloval jen tělesně a toužil po zmíněných penězích, začal s ním krutě jednat a různě Františka napadat, jen aby peníze vymohl.

2 V přítomnosti biskupa assiského se František radostně zřekl otce, peněz i šatů, které měl na sobě; sám zůstal nahý pod pláštěm onoho biskupa, který ho nahého objal.

3 A nyní zbaven světských záležitostí, oblékl se do velmi chudého a opovrženíhodného šatu a vrátil se ke jmenovanému kostelu, aby tam zůstal. Pán obdařil chudého a opovrhovaného; naplnil jej svým svatým Duchem, vložil do jeho úst slova života, aby hlásal a zvěstoval lidem spravedlnost a milosrdenství, trest a slávu, aby si vzpomněli na Boží přikázání, která odložili v zapomnění. Bůh jej ustanovil knížetem nad mnohými národy, které Bůh skrze něho z celého světa sjednotil v jedno.

Pán ho vedl cestou přímou11 a úzkou, protože nechtěl vlastnit ani zlato, ani stříbro, ani peníze12, ani cokoli jiného, ale chtěl následovat Pána v pokoře, chudobě a prostým srdcem.

9. Chodíval bos, v opovrženíhodném šatě, přepásán velmi chudobným řemenem.

Kdekoli se s ním otec setkal, nesl to velmi bolestně a proklínal ho. Ale blažený muž chodíval za jedním chudým starcem, jménem Albert13, a prosil ho, aby mu požehnal.

4 A též mnoho jiných lidí se mu posmívalo a pronášelo urážlivá slova a téměř všichni ho považovali za blázna. Ale on se o to nestaral, ani jim neodpovídal, ale velmi pečlivě se snažil konat, co mu Pán ukazoval. Nekráčel v učených výrocích lidské moudrosti, ale jak mu ukázal Duch a v jeho síle14.

II. kapitola

O dvou prvních bratřích, kteří následovali blaženého Františka

10. Když to dva muži z toho města viděli a slyšeli, osvíceni působením Boží milosti, pokorně k němu přišli. Jeden z nich byl bratr Bernard, druhý bratr Petr. Řekli mu prostě: „Od této chvíle chceme být s tebou a dělat to, co děláš ty. Řekni nám tedy, co máme dělat se svým majetkem.“ Zajásal nad jejich příchodem a přáním a laskavě jim odpověděl: „Pojďme a žádejme o radu Pána.“

Odešli tedy do jednoho kostela v tom městě, a když do něho vešli, pokorně se modlili na kolenou a prosili: „Pane Bože, Otče slávy, prosíme tě, ukaž nám pro své milosrdenství, co máme dělat.“ Když dokončili modlitbu, řekli knězi toho kostela, který tam byl přítomen: „Pane, ukaž nám evangelium našeho Pána Ježíše Krista.“

11. 1 Protože neuměli doposud dobře číst, kněz otevřel knihu a ihned nalezli místo, kde bylo napsáno: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi15. Když znovu rozevřeli knihu, nalezli: Kdo chce jít za mnou16, a další. 3 A když ji znovu rozevřeli, připadli na: Nic si neberte na cestu17, a další. Jakmile to uslyšeli, zaradovali se velkou radostí18řekli: „Hle, to je ono, po čem jsme toužili, to je to, co jsme hledali.“ 5 A blažený František řekl: „Toto bude naše řehole.“ Potom řekl těm dvěma: „Jděte a jednejte podle rady Páně, kterou jste slyšeli.“

Bratr Bernard tedy odešel, a protože byl bohatý, prodal všechen svůj majetek a získal tím mnoho peněz. Bratr Petr byl chudý na pozemské statky, avšak byl již bohatý na statky duchovní. Také on učinil, jak mu poradil Pán. 10 Pak shromáždili chudé z města a dali jim peníze, které získali prodejem vlastního majetku.

12. Zatímco to za přítomnosti blaženého Františka konali, přišel jeden kněz, jménem Silvestr, od kterého blažený František koupil kameny na opravu kostela sv. Damiána, kde bydlel před tím, než se k němu přidali bratři.

Když zmíněný kněz viděl, že rozdělují tolik peněz, roznícen žárem lakoty, toužil, aby něco z těch peněz dostal. Začal tedy reptat a říkal: „Františku, nezaplatil jsi mi dobře za kameny, které jsi ode mě koupil.“ Jakmile František, který sám byl prost veškeré lakoty, slyšel tuto nespravedlivou výtku, šel k bratru Bernardovi, sáhl rukou do měšce, kde byly peníze, vytáhl hrst plnou mincí a dal je knězi. Podruhé sáhl do měšce a vytáhl peníze, jak udělal předtím, a zase je dal tomu knězi se slovy: „Již máš dobře zaplaceno?“ „Dostatečně,“ řekl kněz. Pak se s radostí vrátil domů.

13. Po několika dnech tentýž kněz, osvícen Bohem, začal přemýšlet nad tím, co blažený František vykonal, a řekl si: „Nejsem já vlastně ubožák, když jako stařec toužím po pozemských statcích a hledám je, a tento mladík z lásky k Bohu jimi pohrdá a štítí se jich?“

Následující noci viděl ve snu nesmírně vysoký Kříž, jehož vrchol se dotýkal nebe a jehož spodek stál19ústech blaženého Františka. Ramena toho Kříže se rozpínala od jednoho konce světa až na jeho druhý okraj.

Když se kněz probudil, uvěřil, že blažený František je skutečně Božím přítelem a že se jeho Řád, který založil, rozšíří do celého světa. Začal mít bázeň před Bohem a konat pokání ve svém domě. 6 A po krátké době vstoupil do Řádu bratří, dobře žil a slavně zemřel.

 

1 Číslování odstavců začíná od čísla 2, neboť původní krátký text na začátku se časem ukázal být součástí jiného díla.

2 Srv. Ez 33,11.

3 Srv. Mt 9,38.

4 Srv. Zj 17,14.

5 Iz 58,10.

6 Iz 58,7-8.

7 Srv. Sk 22,10.

8 Srv. Gn 32,9.

9 Srv. Sk 9,6.

10 Srv. 1 Sam 10,6.

11 Srv. Mdr 10,10.

12 Srv. Mt 10,9.

13 Jedině z PerAn se dozvídáme jméno tohoto muže. 2Cel 12 o něm píše obšírněji, ale nejmenuje ho.

14 Srv. 1 Kor 2,4.13.

15 Mt 19,21.

16 Mt 16,24.

17 Lk 9,3.

18 Srv. Mt 2,10.

19 Srv. Gn 28,12.