Okružní list bratra Eliáše o smrti svatého Františka

Překlad: Bonaventura Štivar OFMCap.

Tento list mnozí odborníci považují za autentický (napsaný odpoledne 4. října 1226), i když je zvláštní, že Františkova stigmata jsou v něm popsána jinak než u Tomáše z Celana a Juliána ze Špýru. Je jisté, že br. Eliáš napsal list, ve kterém bratřím ohlašoval smrt sv. Františka, avšak je značně pochybné, že by to byl text dochovaný v té podobě, jak ji známe. Snad je to dílo pozdější nebo text, který vznikl přepracováním textu původního. Dochovaný list je totiž adresován francouzskému ministrovi, Řehoři z Neapole, a všem ostatním bratřím, ačkoliv podle kroniky Jordána z Giana napsal bratr Eliáš list všem ministrům Řádu. Informoval v něm nejen o smrti zakladatele, ale kde je také zval na kapitulu k volbě generálního ministra. Podle této kroniky se bratr Eliáš zmiňuje také o posmrtných zázracích svatého Františka. Je ale docela možné, že Jordán z Giana souhrnně uvádí více dokumentů napsaných bratrem Eliášem po Františkově smrti. Text Okružního listu není dochován v rukopisné tradici. Jeho nejstarší podoba se nachází v tištěném latinském spise H. Spoelbercha Speculum vitae beati Francisci et sociorum eius, který byl vytištěn v Anverse roku 1620. Na několika místech tento text také používá cursus. Na druhou stranu tomuto listu dodávají na věrohodnosti citace, které jsou z něj převzaty do 1Cel. Je tedy zatím nemožné rozhodnout, zda se jedná o opravdu původní znění listu, který bratr Eliáš skutečně napsal, či zda jde o pozdější dílo.

1 Mému milovanému bratru Řehořovi1, ministrovi bratří, kteří jsou ve Francii, i všem jeho i našim bratřím [posílá] pozdrav bratr Eliáš, hříšník.

2 Místo, abych začal mluvit, vzdychám, a to právem. Nářek ze mne tryská jako voda, neboť čeho jsem se tolik obával, to mě postihlo a postihlo to i vás, čeho jsem se lekal, na mě dolehlo2 a dolehlo to i na vás, neboť se vzdálil ten, kdo nás těšil3, a ten, který nás nosil ve svém náručí jako beránky, se odebral do dalekého kraje4. 3 Ten, který naučil Jákoba zákonu života a poznání5 a Izraeli předal úmluvu pokoje6, milován Bohem i lidmi7, byl uveden do nejjasnějších příbytků. 4 Měli bychom se kvůli němu velmi radovat, ale bolí nás to, neboť bez něho nás obklopují temnoty a přikrývá stín smrti8. 5 Je to ztráta pro všechny, ale pro mne je zvlášť nebezpečná, neboť mne zanechala uprostřed temnot9, zavaleného mnohými úkoly a drceného nesčetnými pohromami. 6 Proto vás zapřísahám: plačte se mnou, bratři, neboť jsem velmi zarmoucen a pláči spolu s vámi, protože jsme zůstali sirotky bez otce10 a byli jsme zbaveni světla našich očí11.

7 Vskutku pravým světlem byla12 přítomnost našeho bratra a otce Františka nejen nám, kteří jsme mu byli blízko, ale i těm, kteří byli daleko13 od našeho slibu a života. 8 Vždyť byl světlem vycházejícím z pravého světla14, které osvěcuje ty, kdo byli v temnotách a kdo seděli ve stínu smrti, aby vedlo jejich kroky na cestu pokoje15. 9 To učinil jako pravé polední [světlo]. Vycházející z výsosti16 osvěcoval jeho srdce a v jeho vůli rozněcoval plamen lásky. 10 [On pak] hlásal království Boží17, obracel srdce otců k synům a pošetilé k rozvážnosti spravedlivých a na celém světě připravil Pánu nový lid18. 11 Daleko na ostrovy proniklo jeho jméno19 a celá země žasne nad jeho podivuhodnými skutky20.

12 Proto, synové a bratři, nechtějte se oddávat přílišnému zármutku, neboť otec sirotků21, Bůh, nás potěší svou svatou útěchou22. A jestli pláčete, bratři, plačte sami nad sebou, a ne nad23 ním. 13 Vždyť zatímco my uprostřed života jsme mrtví24, on už přešel ze smrti do života25. 14 Radujme se proto, že dříve, než byl od nás vzat26, jako druhý Jákob27 všem svým synům požehnal a všem odpustil viny, kterých se kdokoliv z nás vůči němu dopustil skutkem či myšlenkou28.

15 A těmito slovy vám oznamuji velikou radost29 a neobyčejný zázrak. 16 Co je svět světem, nebylo slýcháno30 o takovém znamení, leč u Božího31 Syna, kterým je Kristus Pán32. 17 Nedlouho před smrtí se ukázalo, že náš bratr a otec je ukřižovaný pěti ranami, které jsou pravými Kristovými stigmaty, jež nosí na svém těle33. 18 Jeho ruce i nohy byly jako probodené hřeby, které prošly naskrz a zanechaly [po sobě] rány a černotu od hřebů34. 19 Jeho bok vypadal jako opravdu probodený kopím a často mokval krví.

20 Dokud jeho duch žil v těle, nebyl pohledný a jeho tvář nebyla krásná35 a ani jeden jeho úd nezůstal bez velkého utrpení. 21 Jeho údy byly strnulé stažením nervů, jak to bývá u mrtvých lidí, ale po smrti byl krásného vzhledu36, zářil podivuhodným jasem, byla radost se na něj podívat. 22 A údy, které byly dříve strnulé, se staly velmi měkkými a ohýbaly se tam i onde podle jeho polohy jako u vláčného dítěte.

23 Proto, bratři, velebte Boha na nebesích a vyznávejte ho přede všemi, neboť nám prokázal své milosrdenství37. A uchovejte si vzpomínku na našeho otce a bratra Františka ke chvále a slávě toho, který ho vyvýšil mezi lidmi a oslavil ho před anděly38. 24 Modlete se za něj, jak to po nás předtím chtěl, a jeho proste, aby i nám Bůh dal spolu s ním účast na své svaté milosti. Amen.

25 Náš otec a bratr František se vrátil ke Kristu v neděli, první noční hodinu, která předchází 4. říjnu. 26 Vy tedy, nejdražší bratři, ke kterým dorazí tento list, po vzoru izraelského národa oplakávajícího Mojžíše a Árona, své slavné vůdce, dejte průchod slzám, neboť jsme byli připraveni o oporu tak velkého otce.

27 Je zbožné a dobré radovat se s Františkem a je také zbožné oplakávat Františka. 28 Jistěže je zbožné radovat se s Františkem, neboť on nezanikl, ale odebral se do nebeského tržiště, váček s penězi vzal s sebou, vrátí se domů až v den úplňku39. 29 Zbožné je oplakávat Františka, neboť ten, který vycházel a vcházel40 jako Áron, přinášel nám ze své pokladnice věci nové i staré41 a těšil nás v každém našem soužení42, byl vzat z našeho středu43 a my se teď nazýváme sirotky bez otce44. 30 Ale proto je psáno: „Na tebe se spoléhá ubožák, sirotkovi tys pomocníkem45.“ Všichni, nejmilejší bratři, modlete se naléhavě, neboť jestliže hliněná nádoba byla rozbita v údolí synů Adamových, 31 pak proto, že onen nejvyšší Hrnčíř se uvolil vytvořit novou a honosnější, která by byla nad množstvím našeho lidu a šla před námi do bitvy jako pravý Makabejec46.

32 A jelikož není marné prosit za mrtvé47, proste za jeho duši Pána. 33 Každý kněz ať odslouží tři mše svaté, jednotliví klerici ať se pomodlí žaltář a laici pětkrát Otčenáš. Klerici ať se společně slavnostně pomodlí vigilii. Amen.

bratr Eliáš, hříšník

 

1 Bratr Řehoř z Neapole byl ministrem francouzských bratří v letech 1223-1233. V roce 1219 zastupoval spolu s Matoušem z Nardi sv. Františka po dobu, kdy světec byl v Egyptě a ve Svaté zemi.

2 Srv. Job 3,24-25.

3 Srv. Pláč 1,16.

4 Srv. Mt 31,33; Lk 19,12.

5 Srv. Sir 45,5.

6 Srv. Sir 45,23-24.

7 Srv. Sir 45,1

8 Srv. Žl 43[44],20.

9 Srv. Dt 5,23.

10 Srv. Pláč 5,3.

11 Srv. Žl 37[38],11.

12 Srv. Jan 12,35.

13 Srv. Ef 2,17.

14 Srv. Jan 1,8-9.

15 Srv. Lk 1,79.

16 Srv. Lk 1,78.

17 Srv. Lk 8,1.

18 Srv. Lk 1,17.

19 Srv. Sir 47,16.

20 Srv. Žl 138[139],14.

21 Srv. Žl 67[68],6.

22 Srv. 2 Kor 7,6-7.

23 Srv. Lk 23,28.

24 Srv. Žl 6,6.

25 Srv. Jan 5,24.

26 Srv. 2 Král 2,9.

27 Srv. Gn 49,28.

28 Srv. 1Cel 109. Jeden z příkladů tak zvané typologické interpretace. Tak jako Starý zákon byl předzvěstí Nového zákona, tak umírající patriarcha Jákob je předzvěstí nového světce – sv. Františka.

29 Srv. Lk 2,10.

30 Srv. Jan 9,32.

31 Srv. Zj 7,2.

32 Srv. Lk 2,11.

33 Srv. Gal 6,17.

34 Přesnější a poněkud odlišný popis Františkových ran podává 1Cel 113 a PojZáz 4.

35 Srv. Iz 53,2-3.

36 Srv. 1 Sam 16.12; 17,42.

37 Srv. Tob 12,6.

38 Srv. Lk 12,8.

39 Srv. Př 7,19-20.

40 Srv. 1 Sam 18,16.

41 Srv. Mt 13,52.

42 Srv. 2 Kor 1,4.

43 Srv. Žid 11,4.

44 Srv. Pláč 5,3.

45 Srv. Žl 9,35 [10,14].

46 Srv. 1 Mak 2,66.

47 Srv. 2 Mak 12,44.