PŘI II. NOKTURNU

12. Antifony

IV. Otec se hněvá nadmíru,

zapřísahá, poutá ho a uvězní;

bije ho a nutí jít domů,

matka ho osvobodí potají.

V. Osvobozen neustoupí

bezuzdnému hněvu otce;

vyhlásí, že ochotně

potupu pro Krista strpí.

VI. Před biskupa ho přivádí,

on vše své otci tam navrací,

a když zůstane nahý,

vyhnancem světa se prohlásí.

 

13. V. Ústa spravedlivého mluví moudře.

O. Jeho jazyk hovoří, co je správné1.

 

14. Responsoria

IV. O. Napolo šatu zbaven,

chvály zpívá francouzsky,

horlitel zákona nového,

a v hloubi lesa lotrům

odpovídá prorocky:

„Jsem hlasatel Krále velikého.“

V. Do sněhu chladného vhozen

slyší: „Jen si lež, prosťáčku!“

budoucí pastýři stáda.

V. O. Dávného hledá přítele,

ten šatem přikryl

v klášteře odvrženého.

Z opovržení lidí se raduje,

sluhou malomocných se stal,

jimž dřív dostalo se pohrdání od něho.

V. To byl tří řádů předobraz,

když z vnuknutí Božího

tři kostelíky obnovil.

VI. O. „Vždyť právě po tom toužím,“ praví,

slyše v evangeliu,

co Kristus těm svým říká,

posílaje je kázat.

Radostně na tom staví,

co svěřil své paměti.

V. Přepásán jen provazem

bez hole, bez obuvi, bez mošny,

dvojího šatu se zřekl.

 

1 Žl 36[37],30.