Slova života a spásy

První Celanův životopis 37 svědčí o existenci způsobu života, který dal svatý František všem, kteří za ním přišli: Mnozí, šlechtici i prostí, duchovní i laici, začali se z Božího vnuknutí přidávat ke svatému Františkovi, aby pod jeho vedením a učením sloužili neustále Bohu. Boží svatý … všem dal směrnice pro jejich život a každému stavu ukázal pravou cestu ke spáse. Světcovi životopisci nám vyprávějí o první řeholi neboli propositum vitae, která byla předložena r. 1209 papeži Inocenci III. a podle které se řídili první bratři. Svatá Klára se zmiňuje o způsobu života, který jí a jejím sestrám dal sv. František na počátku jejich řeholního života. Ale pravidla, která dal svatý František těm mužům a ženám, kteří se k němu připojili ve třetím řádu, nebyla nikdy identifikována. Díky výzkumům Kajetana Essera OFM máme v rukou dokument, který byl až donedávna přehlížen a který zřejmě byl primárním dokumentem kajících bratří a sester. Jedná se o recensio prior neboli první verzi Listu věřícím, která obsahuje pravidla pro muže a ženy, kteří se připojili k Františkovu hnutí kajícníků. List je rozdělen do tří částí, z nichž první dvě se výslovně obracejí na členy a členky hnutí kajícníků. Nejprve jim předkládá výhody a ovoce života v kajícnosti a ve druhé části naopak přísně varuje ty, kdo kajícnost slíbili, ale podle ní nežijí. Třetí část obsahuje povzbuzení všem, ke kterým se tento list dostane, vyjádřené způsobem typickým pro sv. Františka. Z tohoto dokumentu se pak postupem času vyvinula druhá verze – obsahově rozšířená. Mezi oběma texty je podobný vztah jako mezi propositum vitae a Nepotvrzenou řeholí.

Tento dokument objevil Paul Sabatier v kodexu 225, který se nachází ve městě Volterra v Itálii. Poprvé byl zveřejněn r. 1900 pod titulkem: Toto jsou slova života a spásy. Kdo je bude číst a uvádět ve skutek, vstoupí do života a dostane se mu spásy od Pána. Amen. Tento titulek, který se v rukopisech nachází až na konci Napomenutí, je ve skutečnosti vlastním názvem listu. Později se na tento dokument zapomnělo. Když však Kajetan Esser posbíral všechny rukopisy Listu věřícím, jasně se ukázalo, že mezi všemi materiály má text z Volterry zvláštní postavení. Byl kriticky posouzen a r. 1976 byl publikován mezi spisy, které jistě pocházejí od sv. Františka.

Původně to bylo zřejmě kázání složené z chvalozpěvu na ty, kdo konají pokání, a z napomenutí těch, kdo tak nečiní. Později bylo zapsáno a k němu přidána třetí část. Ale dá se považovat i za základ řehole třetího řádu. Vývojově zřejmě vytváří jakýsi mezistupeň mezi 21. kapitolou NepŘeh a druhou verzí Listu věřícím. Datum vzniku je třeba klást před r. 1221, což je tradiční datum založení františkánského „řádu kajícníků“.

 

 

Kap. 1. O těch, kteří konají pokání

Ve jménu Páně! Všichni, kteří milují Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou1 a milují své bližní jako sami sebe2, mají v nenávisti svá těla s jejich neřestmi a hříchy3, přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a přinášejí plody hodné pokání: Ó jak blažení a požehnaní jsou ti muži a ženy, když toto činí a v tom vytrvají, neboť na nich spočine Duch Hospodinův4 a učiní si u nich příbytek5 a domov, a jsou dětmi nebeského Otce6, jehož skutky činí, a jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista7. Snoubenci jsme tehdy, když v Duchu svatém se spojuje věrná duše s naším Pánem Ježíšem Kristem. Jeho bratry jsme, když plníme vůli nebeského Otce8. 10  Matkami [pak jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle9 díky božské lásce a čistému a upřímnému svědomí; rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor10.

11 Ó jak je slavné, svaté a veliké mít Otce v nebesích! 12 Ó jak je svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné mít takového Snoubence! 13 Ó jak je svaté, milé, líbezné, pokorné, pokojné, sladké, láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a takového Syna: našeho Pána Ježíše Krista, který položil život za své ovce11 14 a modlil se k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi ve světě dal12; byli tvoji a mně jsi je dal13. 15 A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; oni je přijali a skutečně uvěřili, že jsem vyšel od tebe, a poznali, že jsi mě poslal14. 16 Za ně prosím a ne za svět15. 17 Posvěť je16 a požehnej [jim]; pro ně se posvěcuji17. 18 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne18, aby byli posvěceni v jednotě19 jako my20. 19 A chci, Otče, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu21 ve tvém království22. Amen.

Kap. 2. O těch, kdo nečiní pokání

1 Avšak všichni ti a ty, kdo nežijí v pokání, a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, ale žijí v neřestech a hříších, jdou za špatnou žádostivostí a špatnými touhami svého těla, nezachovávají, co přislíbili Pánu, ale tělesně slouží světu tělesnými žádostmi a světskou starostlivostí: ti jsou drženi ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky konají23, jsou slepí, protože nevidí opravdové světlo, našeho Pána Ježíše Krista. Nemají duchovní moudrost, protože nemají Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce, a je o nich řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích24; a: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání25.

10  Vidí, a nechápou, poznávají, a konají zlo, a [tak] sami vědomě ztrácejí [své] duše. 11 Pohleďte, slepci, kteří jste oklamáni svými nepřáteli: tělem, světem a ďáblem; protože pro tělo je příjemné hřešit, ale obtížné je sloužit Bohu; 12 neboť všechny neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce, jak praví Pán v evangeliu26. 13 A nemáte nic ani v tomto světě, ani v budoucím. 14 A myslíte si, že nadlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a ani netušíte; tělo slábne, smrt se blíží, a tak se umírá trpkou smrtí.

15 A kdekoliv, kdykoliv a jakkoliv člověk umírá ve smrtelném hříchu27, bez pokání a zadostiučinění, pokud může konat zadostiučinění a nekoná, ďábel uchvátí jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a zmatku, jaký nikdo nemůže znát, leda ten, kdo to zakouší. 16 A všechny schopnosti, nadání, moc a vědění a moudrost28, o nichž si mysleli, že [je] mají, budou jim odňaty29. 17 A majetek zanechávají příbuzným a přátelům, kteří si ho odnesou a rozdělí a pak řeknou: „Zlořečená ať je jeho duše, protože nám mohl dát víc a získat víc, než získal.“ 18 Tělo sežerou červi, a tak ztratili tělo i duši v tomto pomíjivém světě a půjdou do pekla, kde se budou trápit bez konce.

19 Všechny30 ty, ke komu dojde tento dopis, žádáme v lásce, kterou je Bůh31, aby tato výše uvedená, vůni šířící slova našeho Pána Ježíše Krista s božskou láskou laskavě přijali. 20  A kdo neumějí číst, ať si [je] nechají často předčítat; 21 ať je svatou činností u sebe uchovají až do konce, neboť jsou duch a život32. 22 A kdo tak neučiní, budou muset vydat počet v den soudu33 před soudním stolcem našeho Pána Ježíše Krista34.

 

1 Srv. Mk 12,30.

2 Srv. Mt 22,39.

3 Toto místo je důležité pro pochopení Františkových výrazů „nenávisti“ vůči tělu - tedy vůči hříchům, které člověk koná prostřednictvím těla.

4 Srv. Iz 11,2.

5 Srv. Jan 14,23.

6 Srv. Mt 5,45.

7 Srv. Mt 12,50.

8 Srv. Mt 12,50.

9 Srv. 1 Kor 6,20.

10 Srv. Mt 5,16.

11 Srv. Jan 10,15.

12 Jan 17,11.

13 Jan 17,6.

14 Srv. Jan 17,8.

15 Srv. Jan 17,9.

16 Jan 17,17.

17 Jan 17,19.

18 Jan 17,20.

19 Srv. Jan 17, 23.

20 Jan 17,11.

21 Srv. Jan 17,24.

22 Mt 20,21.

23 Srv. Jan 8,41.

24 Žl 106[107],27.

25 Žl 118[119],21.

26 Srv. Mk 7,21.

27 Sv. František zde používá zvláštní výraz: „in criminali peccato“.

28 2 Kron 1,12.

29 Srv. Lk 8,18; Mk 4,25.

30 Touto větou prakticky začíná třetí část tohoto listu, která je jakýmsi Františkovým post scriptem.

31 Srv. 1 Jan 4,16.

32 Jan 6,63.

33 Srv. Mt 12,36.

34 Srv. Řím 14,10.