Píseň k povzbuzení svaté Kláry a jejích sester

V rukopisném úvodu k tomuto dílku sv. Františka stojí: Tato slova pronesl blažený František v dialektu. Dílo se nám totiž dochovalo v původním znění, které v r. 1976 objevil františkán Giovanni Boccali v konventu klarisek ve Veroně na rukopise ze 14. stol. Jedná se o umbrijský dialekt, kterým byla napsána i Píseň bratra Slunce. Původní nápěv se nám však nedochoval. Ne náhodou zmiňuje sv. František v této písni jeden z velkých problémů sester – nemoci. Mezi sestrami byla obvykle tak polovina nemocných (i sv. Klára). Assiská kompilace 85,1-2 nám podává dosti výmluvnou zprávu o vzniku tohoto díla: V těch dnech a na stejném místě [tj. u Sv. Damiána], poté co František složil Chvály Páně na jeho stvoření, nadiktoval další svatá slova s nápěvem k větší útěše chudých paní z kláštera sv. Damiána především proto, že věděl, že je velmi zarmoutil svou nemocí. A protože je v důsledku své nemoci nemohl navštívit a potěšit osobně, chtěl, aby tato slova sestrám zvěstovali jeho druhové. K této události došlo v září 1226.

 

Slyšte, chudičké, Pánem povolané,

které jste se shromáždily z různých míst a krajin:

žijte vždycky v pravdě1,

abyste zemřely v poslušnosti2.

Nehleďte na život venku,

neboť ten z Ducha je lepší3.

S velkou láskou vás prosím,

abyste s rozvahou užívaly almužen, které vám Pán dává.

Ty, které jsou sužovány nemocí,

i ostatní, které se pro ně namáhají,

všechny to snášejte v pokoji,

vždyť draze prodáte tuto námahu4,

neboť každá bude královnou v nebi korunovanou5 s Pannou Marií.

 

1 Srv. 2 Jan 3; 3 Jan 4.

2 Srv. Flp 2,8.

3 Jako protiklad k životu venku nestaví František život uvnitř zdí kláštera, ale život z Ducha, tedy vnitřní otevřenost vůči působení Ducha svatého. Toto pojetí klauzury plně odpovídá tomu, jak ji chápala sv. Klára, neboť ona dokázala překročit dosavadní pojetí „posvátné klauzury“ u mnišských ženských řádů a zůstala se svými sestrami ve městě, aby byla nablízku lidem a jejich potřebám. Vnitřní otevřenost vůči Duchu se tak projevovala i navenek.

4 Tato Františkova poznámka je zřejmě reminiscencí na příhodu, kterou prožil se svým vlastním bratrem Andělem, který si z něj jednou v zimě, když se František třásl zimou, utahoval, aby prodal aspoň za peníz svého potu. Ale František mu na to s radostí a s pomocí Boží odpověděl: „Prodám ho velmi draze svému Pánu.“ (Srv. 2Cel 12)

5 Velmi podobná slova nacházíme i v Písni bratra Slunce: „Buď pochválen, můj Pane, za ty, kdo … snášejí křehkost a trápení. Blaze těm, kdo to snášejí pokojně, neboť tebou, Nejvyšší, budou korunováni.“