List věřícím

Vznikl pravděpodobně až v posledních letech života sv. Františka, tj. v letech 1225-1226. To také znamená, že na textu jistě nepracoval jen on sám, ale i některý z jeho sekretářů. V rukopisech bývá toto dílo uváděno různě, např.: Začíná dílo napomenutí a povzbuzení našeho ctihodného otce Františka. Nebo: List, který blažený František poslal a zanechal všem věřícím. Nebo: Začíná list sv. Františka, poslaný všem křesťanům. Za tematický základ má Slova života a spásy, ale adresát je jiný a obsah doznal tak značného rozšíření, že je těžko jej označovat jen za druhou verzi zmíněného listu (jak to bylo možné např. u Listu klerikům).

 

Ve jménu Pána, Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.

1Všem věřícím křesťanům, klerikům i laikům, mužům i ženám, všem, kdo žijí na celém světě, bratr František, jejich služebník a podřízený, [nabízí] poslušnost a úctu, pravý pokoj z nebe a upřímnou lásku v Pánu.

Protože jsem služebníkem všech, jsem vázán všem sloužit a poskytovat vonná slova svého Pána. Proto když jsem v duchu zvážil, že pro nemoc a slabost svého těla nemohu osobně navštěvovat jednotlivé osoby, rozhodl jsem se tímto dopisem a prostřednictvím poslů vám zprostředkovat slova našeho Pána Ježíše Krista, který je Slovo Otce, a slova Ducha svatého, která jsou duch a život1.

[1. Náš Spasitel]

Toto Slovo Otce, tak důstojné, tak svaté a slavné, zvěstoval nejvyšší Otec z nebe skrze svatého Gabriela, svého anděla, do lůna svaté a slavné Panny Marie, z jejího lůna přijalo opravdové tělo našeho lidství i naší křehkosti2. A ten, ačkoliv byl bohatý3 nade všechno, chtěl si sám ve světě, spolu se svou matkou, nejblaženější Pannou, vyvolit chudobu. A před svým utrpením slavil Velikonoce se svými učedníky, vzal chléb, vzdal díky, požehnal, rozlámal a řekl: Vezměte a jezte, toto je mé tělo4. A vzal kalich a řekl: Toto je má krev nové smlouvy, která se za vás a za mnohé prolévá na odpuštění hříchů5. Potom se modlil k Otci a říkal: Otče, je-li to možné, ať mě mine tento kalich. 9 A jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve6. 10  Přece však vložil svou vůli do vůle Otce a řekl: Otče, ať se stane tvá vůle7; ne jak já chci, ale jak chceš ty8.

11Vůle jeho Otce byla taková, aby jeho požehnaný a slavný Syn, kterého nám dal a který se pro nás narodil, sám sebe skrze svou vlastní krev přinesl jako smírnou oběť na oltáři kříže; 12 ne kvůli sobě, skrze něhož všechno povstalo9, ale pro naše hříchy, 13 a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích10. 14 A chce, abychom skrze něho byli všichni spaseni a abychom ho přijímali čistým srdcem a čistým tělem. 15 Ale je málo těch, kteří ho chtějí přijímat a skrze něho být zachráněni, ačkoliv jeho jho netlačí a jeho břemeno netíží11.

[2. Láska a úcta k Bohu]

16 Ti, kdo nechtějí okusit, jak milý je Pán12, a milují temnotu více než světlo13 a nechtějí plnit Boží přikázání, jsou zlořečení; 17 o těch říká prorok: Prokletci, kteří se odvrátili od tvých přikázání14. 18 Ale jak blažení a požehnaní jsou ti, kteří milují Boha a činí tak, jak říká sám Pán v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, celou myslí a svého bližního jako sám sebe15.

19 Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, protože on sám si to nade všechno přál, když řekl: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě16. 20 Všichni totiž, kteří ho uctívají, mají ho uctívat v duchu pravdy17. 21 Chvalme ho a modleme se k němu ve dne i v noci18 slovy: Otče náš, jenž jsi na nebesích19, protože se máme stále modlit a neochabovat20.

[3. Svátostný a bratrský život]

22 Musíme také vyznávat knězi všechny své hříchy; a přijímejme od něho tělo a krev Pána Ježíše Krista21. 23 Kdo nejí jeho tělo a nepije jeho krev22, nemůže vejít do Božího království23. 24 Ať však jí a pije tak, aby toho byl hoden, protože kdo nehodně přijímá, jí a pije si odsouzení, když tělo Páně nerozeznává24, to znamená, že nerozlišuje. 25 Přinášejme dále ovoce hodné pokání25.

26 A milujme své bližní jako sebe samotné26. 27 Pokud snad je někdo nechce milovat jako sám sebe, ať jim alespoň nepůsobí zlo, ale činí dobro.

28 Ti, kdo přijali moc soudit druhé, ať ji vykonávají milosrdně, tak jako oni sami chtějí obdržet milosrdenství od Pána. 29 Neboť soud bez milosrdenství bude pro ty, kdo neprokázali milosrdenství27.

[4. Další požadavky víry]

30 Proto mějme lásku a pokoru; a dávejme almužny, protože ty smývají z duše nečistoty hříchů28. 31 Lidé totiž ztratí všechno to, co zanechají na tomto světě; ale odnášejí si s sebou mzdu lásky a almužny, které rozdali, a za ty budou od Pána odměněni a náležitě jim odplatí.

32 Máme se také postit a zdržovat se neřestí a hříchů i nadbytku v jídle i pití a být katolíci. 33 Také máme často navštěvovat kostely a ctít duchovní a vážit si jich, ani ne tak kvůli nim samým, jestliže jsou hříšníky, ale pro jejich službu a vysluhování nejsvětějšího těla a krve Krista, které proměňují na oltáři a přijímají a ostatním je podávají. 34 A všichni buďme pevně přesvědčeni, že nikdo nemůže být spasen jinak než skrze svatá slova a krev našeho Pána Ježíše Krista, která klerici pronášejí, hlásají a [jimi] slouží. 35 A jen oni mají [takto] sloužit a nikdo jiný29.

[5. Zvláštní požadavky na řeholníky]

36 Zvláště pak řeholníci, kteří se zřekli světa, jsou zavázáni konat více a větší skutky, ale toto neopomíjet30. 37 Máme mít v nenávisti naše těla s neřestmi a hříchy, neboť Pán v evangeliu říká: Všechny špatnosti, neřesti a hříchy vycházejí ze srdce31. 38 Máme milovat své nepřátele a činit dobře těm, kdo nás nenávidí32. 39 Máme zachovávat přikázání a rady našeho Pána Ježíše Krista. 40 Máme také zapírat sami sebe33 a podřídit svá těla jhu služebnosti a svaté poslušnosti, jak to každý slíbil Pánu.

41 A žádný člověk ať není pod poslušností zavázán poslouchat někoho ve věci, kde se páchá přestupek nebo hřích. 42 Komu však je svěřena poslušnost a je považován za většího, ať je jako menší34 a je služebníkem ostatních bratří. 43 A k jednotlivým svým bratřím ať je milosrdný a koná tak, jak by chtěl sám, aby se jednalo s ním v podobném případě. 44 Ať se nehněvá na bratra pro jeho provinění, ale s veškerou trpělivostí a pokorou ať ho laskavě napomene a podepře ho.

45 Nemáme být moudří a rozumní podle těla, ale spíše máme být prostí, pokorní a čistí. 46 Mějme svá těla v opovržení a za hanebná, protože všichni skrze svou vinu jsme bídní a zkažení, páchnoucí a červi, jak říká Pán skrze proroka: Já však jsem červ a ne člověk, hanba lidstva, odvržený lidem35. 47 Nikdy nemáme toužit po tom, abychom byli nad ostatními, ale spíše máme být služebníky a podřízenými každému lidskému stvoření kvůli Bohu36.

[6. Krása křesťanského života]

48 Na všech mužích a ženách, kteří toto budou činit a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně37 a učiní si u nich příbytek a domov38. 49 A budou dětmi nebeského Otce39, jehož skutky činí. 50 A jsou snoubenci, bratry a matkami našeho Pána Ježíše Krista40. 51 Snoubenci jsme [tehdy], když v Duchu svatém je věrná duše spojena s Ježíšem Kristem. 52 Bratry pak jsme, když konáme vůli jeho Otce, který je v nebesích41; 53 matkami [jsme], když ho nosíme ve svém srdci a ve svém těle42 díky lásce a čistému a upřímnému svědomí, rodíme ho skrze svaté konání, které má druhým svítit jako vzor43.

54 Jak svaté, slavné a veliké je mít Otce v nebesích! 55 Jak svaté, útěchyplné, krásné a obdivuhodné je mít Snoubence! 56 Jak je svaté a milé, příjemné, pokorné, pokojné, sladké a láskyhodné a nade vše vytoužené mít takového Bratra a Syna, který položil svůj život za své ovce44 a modlil se za nás k Otci slovy: Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal45. 57 Otče, všichni, které jsi mi ve světě dal, byli tvoji a mně jsi je dal46. 58 A slova, která jsi dal mně, dal jsem jim. Oni je přijali a skutečně poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal47; prosím za ně a ne za svět48; požehnej jim a posvěť je49. 59 Pro ně se posvěcuji, aby i oni byli posvěceni v50 jednotě, jako jsme i my51. 60 A chci, Otče, aby tam, kde jsem , byli se mnou i oni, aby viděli mou slávu52 v tvém království53.

61 Tomu pak, který toho tolik snesl kvůli nám, tolik dobrého učinil a v budoucnu učiní, všechno stvoření, které je na nebi, na zemi, v moři i v hlubinách, ať vzdává Bohu chválu, slávu, čest a dobrořečení54, 62 protože on je naší pevností i sílou, on jediný je dobrý, jediný nejvyšší, jediný všemohoucí, obdivuhodný, slavný a jediný svatý, chvályhodný a velebený na nekonečné věky věků. Amen.

[7. Otroctví hříšníka]

63 Ale všichni ti, kdo nežijí v pokání a nepřijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista a páchají neřesti a hříchy, kdo 64 kráčejí, vedeni zlou žádostivostí a špatnými touhami, a nezachovávají to, co slíbili, 65 a tělesně slouží světu a žádostmi těla, péčí a starostlivostí o tento svět a péčí o tento život, 66 [jsou] oklamáni ďáblem, jehož jsou dětmi a jehož skutky činí55, jsou slepí, protože nevidí pravé světlo - našeho Pána Ježíše Krista. 67 Nemají duchovní moudrost, protože nemají v sobě Božího Syna, který je pravou moudrostí Otce; o nich je řečeno: S celou svou moudrostí byli v koncích56. 68 Vidí, poznávají, vědí a konají zlo; a vědomě [tak] ztrácejí duše.

69 Pohleďte, slepí, oklamaní našimi nepřáteli, totiž tělem, světem a ďáblem, že tělu je příjemné konat hřích a trpké sloužit Bohu, neboť všechna zla, neřesti a hříchy vycházejí a pocházejí z lidského srdce57, jak praví Pán v evangeliu. 70 A nic nemáte v tomto světě ani v budoucím. 71 Myslíte, že na dlouho vlastníte marnosti tohoto světa, ale jste oklamáni, protože přijde den a hodina, o kterých neuvažujete, nevíte a neznáte je.

[8. Špatná smrt hříšníka]

72 Tělo slábne, smrt se blíží, přicházejí příbuzní a přátelé a říkají: „Rozděl svůj [majetek].“ 73 Hle, jeho manželka a děti, příbuzní a přátelé předstírají pláč. 74 Pohlédne na ně a uvidí je plakat, je pohnut špatným podnětem; uvažuje v duchu a [pak] říká: „Hle, svou duši i tělo, vše, co mám, dávám do vašich rukou.“ 75 Vskutku prokletý je takový člověk, který svěřuje a vydává svou duši i tělo a vše, co má, do takových rukou. 76 O tom říká Pán skrze proroka: Prokletý člověk, který důvěřuje v člověka58.

77 Hned se starají, aby přišel kněz. Kněz mu říká: „Chceš činit pokání za všechny své hříchy?“ 78 Odpovídá: „Chci.“ „Chceš napravit spáchané viny a těm lidem, které jsi oklamal a podvedl, nakolik můžeš, [dát náhradu] ze svého majetku?“ 79 Odpovídá: „Ne.“ A kněz říká: „Proč ne?“ 80 „Protože jsem všechno svěřil do rukou příbuzných a přátel.“ 81 A začíná ztrácet řeč, a tak onen ubožák umírá.

82 Ale ať vědí všichni, že kdekoliv a jakkoliv umírá člověk ve smrtelném hříchu bez zadostiučinění, a může dát zadostiučinění, ale nečiní to, ďábel vyrve jeho duši z jeho těla v takové úzkosti a trápení, jaké nikdo nemůže poznat, jen ten, kdo to prožívá. 83 A všechno nadání, moc i poznání, které si myslel, že má59, bude mu vzato60. 84 A svůj majetek zanechá příbuzným a přátelům a ti si ho vezmou a rozdělí a pak řeknou: „Ať je prokleta jeho duše, protože nám mohl dát víc a nahromadit víc, než nahromadil.“ 85 Tělo sežerou červi; a tak hyne tělo i duše v tomto krátkém čase a půjde do pekla, kde se bude trápit bez konce.

[9. Zakončení]

86 Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen. 87 Já, bratr František, váš menší služebník, vás prosím a zapřísahám v lásce, kterou je Bůh61, s touhou políbit vaše nohy, abyste tato i jiná slova našeho Pána Ježíše Krista s pokorou a láskou přijímali, konali a zachovávali. 88 A všem mužům i ženám, kteří je laskavě přijmou, pochopí a předají [svým] příkladem druhým, a pokud v nich vytrvají až do konce62, ať žehná Otec i Syn i Duch svatý. Amen.

 

1 Jan 6,63.

2 Tento odstavec začíná téměř katechetickým pojednáním o vtělení Slova, což může být reakce na mylné učení katarů, kteří tvrdili, že Kristus byl anděl adoptovaný Bohem, který na sebe vzal podobu člověka. Hmotu vnímali jako něco nečistého, a tak se nedokázali smířit s tím, že by ji na sebe vzal sám Bůh.

3 2 Kor 8,9.

4 Mt 26,26.

5 Mt 26,27-28.

6 Lk 22,44.

7 Mt 26,42.

8 Mt 26,39.

9 Srv. Jan 1,3.

10 Srv. 1 Petr 2,21.

11 Srv. Mt 11,30.

12 Srv. Žl 33[34],9.

13 Jan 3,19.

14 Žl 118[119],21

15 Mt 22,37.39.

16 Jan 4,23.

17 Srv. Jan 4,24.

18 Žl 31[32],4.

19 Mt 6,9.

20 Lk 18,1.

21 Světec zde zdůrazňuje roli kněží při udílení svátosti smíření a eucharistie, aby chránil věřící před bludy valdenských, kteří tvrdili, že ti kněží, kteří nežijí (podle jejich názoru) hodným způsobem života, udílejí svátosti neplatně, zatímco oni sami (ačkoliv laici) se považovali za pověřené hlásáním evangelia a vysluhováním eucharistie.

22 Srv. Jan 6,55.57.

23 Jan 3,5.

24 1 Kor 11,29.

25 Lk 3,8.

26 Srv. Mt 22,39.

27 Jak 2,13.

28 Srv. Tob 4,11; 12,9.

29 Další Františkovo varování před chybnou praxí valdenských ohledně eucharistie.

30 Srv. Lk 11,42.

31 Mt 15,18-19; Mk 7,23.

32 Srv. Mt 5,44; Lk 6,27.

33 Srv. Mt 16,24.

34 Lk 22,26.

35 Žl 21[22],7.

36 1 Petr 2,13.

37 Iz 11,2.

38 Srv. Jan 14,23.

39 Srv. Mt 5,45.

40 Srv. Mt 12,50.

41 Srv. Mt 12,50.

42 Srv. 1 Kor 6,20.

43 Srv. Mt 5,16.

44 Srv. Jan, 10,15.

45 Jan 17,11.

46 Jan 17,6.

47 Jan 17,8.

48 Srv. Jan 17,9.

49 Jan 17,17.

50 Jan 17,19.

51 Jan 17,11.

52 Jan 17,24.

53 Mt 20,21.

54 Srv. Zj 5,13.

55 Srv. Jan 8,41.

56 Žl 106[107],27.

57 Srv. Mk 7,21.23.

58 Jer 17,5.

59 Srv. Lk 8,18.

60 Mk 4 25.

61 Srv. 1 Jan 4,16.

62 Mt 24,13.