List sv. Antonínovi

Tento list se nám nedochoval v rukopisné tradici, ale pouze díky pozdějším životopiscům adresáta. Napsán byl na přelomu let 1223-1224, nedlouho po schválení Řehole (29. 11. 1223). Na přelomu let 1224-25 se pak sv. Antonín vydal do Francie, kde působil jako kazatel a učitel teologie. Je možné, že tento dokument byl napsán na žádost br. Eliáše, aby Antonín mohl vyučovat bratry teologii. František mu k tomu nedává žádnou jinou podmínku než tu, která je již obsažena v Řeholi. 2Cel 163 se zmiňuje, že František Antonínovi napsal a také jak ho oslovil, ale obsah listu neuvádí. Jelikož se však jedná o kapitolu věnovanou Františkově úctě ke kazatelům a doktorům teologie, lze z toho usuzovat, že obsah listu se týkal buď kázání nebo vyučování teologie. Sv. Bonaventura ve své VětLeg XI,1 tento list cituje co do obsahu, takže ho zřejmě znal. Jednoduchost listu by svědčila ve prospěch jeho pravosti - potenciální falsifikátor by zřejmě použil poněkud složitější formu a jasněji by se vyjádřil ve prospěch studia. Oslovení „mému biskupovi“ zřejmě vyplývá z Františkovy úcty k Antonínově kazatelské a učitelské činnosti (viz 2Cel 163). Ale nejen to. IV. lateránský koncil předepsal biskupům, aby ve svých diecézích sami hlásali slovo Boží, nebo aby tak učinili prostřednictvím jiného vhodného a učeného muže. Totéž platilo ve vztahu ke vzdělávání kněží - i to měli vykonávat sami, nebo k tomu měli mít doktora teologie. V tomtéž smyslu se o vzdělání svých kněží musely postarat i řády - proto Řehole 9,2 přímo ukládá povinnost schválení kazatelské činnosti generálním ministrem - a Antonín byl mužem velmi vhodným k obojímu - ke kázání i k vyučování. Navíc ve středověkých dokumentech bývá slovem „biskup“ označován i kněz pověřený kázáním či vyučováním jménem biskupa. Takže toto oslovení mohlo být i něčím víc než jen projevem úcty.

 

1 Bratru Antonínovi, mému biskupovi, bratr František [posílá] pozdravení. Souhlasím [s tím], abys přednášel bratřím posvátnou teologii, [ale] tak, abys při tomto úsilí nezhášel ducha1 modlitby a zbožnosti, jak je [to] obsaženo v Řeholi2.

 

1 Srv. 1 Thes 5,19.

2 Řeh 5,2.