List bratru Lvovi

Tento osobní dopis, který sv. František napsal svému sekretáři, se nám dochoval v autografu, to znamená na pergamenu, který světec napsal vlastní rukou. Jeho rukopis je značně nejistý (je vidět, že nepsal často) a použitý jazyk je cosi mezi poitalštěnou latinou či polatinštěnou italštinou. Zřejmě byl napsán v posledních letech života sv. Františka, ale nic přesnějšího k datu ani k okolnostem jeho sepsání nelze říci, neboť o tomto listě se nezmiňuje ani žádný z Františkových životopisců. Uchovává se v relikviáři ve spoletské katedrále. Je svědectvím o Františkově přátelském vztahu k bratru Lvovi a zároveň je výmluvným svědectvím toho, jak František chápal poslušnost ve svém Řádu: nedává bratru Lvovi žádné přesné směrnice, ale důvěřuje mu, že i jeho si vede Bůh sám. Neurčuje, ale radí, nenařizuje, ale povzbuzuje. Autenticita listu je jistá (vzhledem k tomu, že se jedná o autograf), ačkoliv v rukopisných souborech Františkových spisů se první zmínky o něm objevují až od r. 1604. To znamená, že nenachází-li se nějaký Františkův spis v souborech jeho rukopisů, není hned důvod tvrdit, že není jeho.

 

 

Bratře Lve, tvůj bratr František [ti posílá] pozdrav a pokoj.

Tak k tobě mluvím, můj synu, jako matka; a všechna slova, která jsme si řekli cestou, krátce do těchto slov vkládám a radím [ti je], a jestliže pak budeš potřebovat přijít pro radu ke mně, pak ti radím toto: Jakýmkoliv způsobem ti připadá, že je lepší líbit se Pánu Bohu a následovat jeho šlépěje a jeho chudobu, učiňte [tak] s požehnáním Pána Boha a s mým pověřením.

A je-li to nutné pro tvou duši, pro další tvou útěchu, a chceš-li, Lve, přijít ke mně, přijď.