XVIII. kapitola

O jeho svatořečení

71. 1 Když tedy zazářil v různých částech světa novým světlem zázraků a k jeho svatému tělu odevšad spěchali ti, kteří pro jeho zásluhy získali od Pána veliká a zvláštní dobrodiní, výše zmíněný pan papež Řehoř ho na radu kardinálů a mnoha dalších prelátů poté, co byly shromážděny a ověřeny zázraky, které Pán jeho prostřednictvím učinil, zapsal do seznamu svatých a stanovil, aby se jeho svátek slavnostně slavil v den jeho smrti.

2 To se stalo roku 1228, v druhém roce pontifikátu pana papeže, v městě Assisi za přítomnosti mnoha prelátů, velikého množství knížat a baronů a nespočetného davu lidí z různých částí světa, které na tuto slavnost tentýž papež nechal svolat.

72. 1 Sám nejvyšší velekněz nepoctil zmíněného světce, kterého za jeho života velmi miloval, jen skvělým svatořečením, ale také tím, že dal k jeho poctě postavit chrám, do jehož základů položil sám pan papež základní kámen, a štědře ho obdařil posvátnými dary a drahocennými ozdobami. 2 Do tohoto chrámu bylo jeho přesvaté tělo, dva roky po jeho svatořečení, slavnostně přeneseno z místa, kde bylo předtím pohřbeno.

3 Pan papež daroval tomuto chrámu také zlatý kříž, ozdobený drahými kameny, do něhož bylo vsazeno dřevo z Pánova kříže, a také ozdoby, nádoby a mnohé další věci pro službu u oltáře, i s četnými zdobenými slavnostními bohoslužebnými rouchy.

4 Také vyňal chrám z každé nižší pravomoci a z apoštolské moci ho ustanovil za hlavu a matku celého Řádu menších bratří, jak je zřejmé ze zveřejněného a bulou opatřeného privilegia, na němž jsou spolu s ním podepsáni i kardinálové.

73. 1 Vskutku bylo by málo, kdyby byl Boží světec ctěn jen věcmi viditelnými. Pán však skrze něho, když jeho tělo zemřelo a duch žil ve slávě, obrátil a uzdravil mnoho lidí. Po jeho smrti se pro jeho zásluhy k Pánu obrátili nejen prostí lidé obojího pohlaví, ale i mnozí vznešení a urození muži přijali se svými syny hábit jeho Řádu a jejich ženy a dcery žily uzavřeny v klášterech chudých paní.

2 Podobně do Řádu menších bratří vstoupilo i mnoho moudrých a velmi vzdělaných mužů, jak světských, tak i duchovních žijících z důchodů, když pohrdli nástrahami těla a zcela se vzdali bezbožnosti a světských vášní1. A když kráčeli v chudobě a v Kristových šlépějích, připodobňovali se podle míry Boží milosti ve všem Kristu a jeho služebníku, blaženému Františkovi.

3 Proto o něm může být plným právem řečeno to, co se píše o Samsonovi, že totiž ten jich usmrtil mnohem víc, když umíral, než jich předtím zabil zaživa2, a on přece navěky žije ve slávě. 4 K takové slávě kéž nás přivede pro zásluhy našeho přesvatého otce Františka ten, který žije a kraluje na věky věků. Amen3.

1 Srv. Tit 2,12.

2 Srv. Sd 16,30.

3 Srv. Zj 10,6; 11,15.