XVII. kapitola

O přesvaté smrti blaženého Františka a jak dva roky předtím obdržel rány našeho Pána Ježíše Krista1

68. 1 Apoštolský muž František dvacet let od té doby, kdy dokonale přilnul ke Kristu a následoval život i šlépěje apoštolů, v neděli, čtvrtého října, léta Páně 1226 od vtělení, odešel přešťastně ke Kristu. Po mnoha námahách dosáhl věčného odpočinutí a zasloužil si předstoupit před tvář svého Pána.

2 Jeden z jeho učedníků, proslulý svou svatostí, viděl jeho duši jako hvězdu velikosti měsíce a zářící více než slunce, jak se nad mnoha vodami2 vznáší na bělostném obláčku3 a přímou cestou vystupuje do nebe.

3 Mnoho se totiž namáhal na vinici Páně, byl horlivý a vytrvalý v modlitbě, v postech a v bdění, při kázání a na cestách4 přinášejících spásu, v péči o bližní a v soucitu s nimi i v sebezapírání. Od počátku svého obrácení až do svého přechodu ke Kristu, kterého miloval z celého srdce5, na něho stále v duchu vzpomínal, ústy ho chválil a oslavoval ho plodnými skutky. 4 Neboť tak vroucně a ze srdce miloval Boha, že když uslyšel jeho jméno, celý se uvnitř rozplýval, a projevoval to i navenek, když říkal, že nebe i země by se při jménu Páně měly klanět.

69. 1 Protože Pán sám si přál odhalit celému světu žár jeho lásky a stálou vzpomínku na Kristovo utrpení, kterou v srdci nosil, podivuhodně ho vyznamenal ještě za jeho pozemského života zázračným znamením zvláštní výsady.

2 Když tedy planul serafínskou láskou touhy a vystupoval vzhůru do Boha, a v tom, který chtěl být z bezmezné lásky ukřižován, byl proměňován soucitnou sladkostí, 3 jednoho rána, kolem svátku Povýšení svatého Kříže, asi dva roky před svou smrtí, se modlil na úbočí hory jménem La Verna. Tehdy se mu zjevil jeden seraf, který měl šest křídel6 a mezi křídly se podobal překrásnému ukřižovanému muži, jenž měl ruce i nohy rozepjaty do podoby kříže a tvář, která velmi jasně připomínala Pána Ježíše. 4 Dvěma křídly si zahaloval hlavu a dvěma tělo až k nohám, dvě měl roztažená k letu7.

5 Když zjevení zmizelo, zůstal v jeho duši podivuhodný žár lásky, ale na jeho těle se ještě podivuhodněji objevilo vtištění ran Pána Ježíše Krista8. 6 Ty muž Boží, jak jen mohl, až do smrti skrýval, protože nechtěl vyjevovat tajemství Páně. Přesto je však nemohl zcela ukrýt, a proto o nich věděli aspoň nejbližší druhové.

70. 1 Ale po jeho šťastném přechodu všichni bratři, kteří byli přítomni, a velmi mnoho světských lidí naprosto zřejmě viděli jeho tělo ozdobené Kristovými ranami. 2 Na jeho rukou a nohou viděli nejenom rány od hřebů, ale i samotné hřeby, utvořené z jeho masa a ze samotného masa vyrůstající, jejichž černá barva připomínala železo. 3 Jeho pravý bok byl jakoby proklán kopím a ústí rány bylo skutečně a zjevně potaženo červeným strupem, neboť z ní za jeho života často vytékala jeho svatá krev9.

4 Nepopiratelná skutečnost jeho ran se znamenitě prokázala nejenom za jeho života a při jeho smrti, kdy rány mnozí lidé viděli a dotkli se jich, ale také po jeho smrti mnohými zázraky, které se staly v různých krajích světa, a Pán tak tuto skutečnost ještě slavněji vyjevil. 5 Těmito zázraky bylo totiž srdce těch, kteří nesmýšleli správně o Božím muži a pochybovali o jeho ranách, pohnuto k takové jistotě víry, 6 že ti, kteří zprvu byli jeho odpůrci, stali se působením Boží dobroty a silou samotné pravdy jeho nejvěrnějšími hlasateli a ctiteli.

 Další

1 Mezi předcházejícími šestnácti kapitolami a těmito dvěma posledními vede jakoby radikální řez. Autoři legendy zcela vynechávají všechny události let 1221-1224.

2 Srv. Žl 28[29],3.

3 Srv. Zj 14,14.

4 Srv. 2 Kor 11,26n.

5 Srv. Mt 22,37.

6 Srv. Iz 6,2.

7 Srv. Iz 6,2.

8 Srv. Gal 6,17.

9 Srv. Jan 19,34.