XIV. kapitola

O kapitule, která se konala dvakrát za rok na místě Svaté Marie z Porciunkuly

57. 1 Poté, co blažený František získal od jmenovaného opata místo Svaté Marie, ustanovil, aby se tam konala dvakrát ročně kapitula, a to o Letnicích a o svátku sv. Michaela. 2 O Letnicích se všichni bratři scházeli u Svaté Marie a jednali, jak by mohli lépe zachovávat řeholi. Ustanovovali bratry pro různé provincie, aby kázali lidu a přijímali další bratry do svých provincií. 3 Svatý František je také napomínal, káral a přikazoval, jak mu Pán radil. 4 Všechno, co jim říkal slovy, ukazoval s láskou a horlivě svými skutky. 5 Měl v úctě preláty a kněze svaté církve, také ctil starší, urozené a bohaté, chudé však hluboce miloval a ze srdce s nimi soucítil. Sám se pokládal za podřízeného všem. 6 A třebaže byl mezi bratry nejvýše postaveným, vždy si ustanovil jednoho z bratří, kteří s ním byli, za svého kvardiána a pána, kterého pokorně a zbožně poslouchal, aby unikl každé příležitosti k pýše. 7 Mezi lidmi skláněl hlavu až k zemi, aby si jednou mezi Božími svatými a vyvolenými zasloužil být povýšen1 před Boží tváří.

8 Starostlivě bratry napomínal, aby zachovávali svaté evangelium a Řeholi, kterou pevně slíbili. A zvláště je vybízel, aby byli uctiví a oddaní vůči božským ustanovením a církevním nařízením, aby byli zbožně přítomni na mši svaté a Tělu Páně aby projevovali co nejhlubší úctu. 9 Výslovně si přál, aby bratři obzvláště prokazovali úctu kněžím, protože vykonávají veliké a úctyhodné svátosti. Proto kdekoli je potkají, aby před nimi sklonili hlavu a políbili jim ruku, 10 a když by jeli na koni, přál si, aby z úcty k jejich moci nepolíbili jen jejich ruku, ale také nohy koně, na kterém by jeli.

58. 1 Také bratry napomínal, aby nesoudili žádného člověka ani nepohrdali těmi, kteří žijí rozmařile a vybraně a nákladně se oblékají: vždyť Bůh je naším i jejich Pánem a může je k sobě povolat a povolané ospravedlnit2. 2 Říkával také, že si přeje, aby bratři takové lidi ctili jako své bratry a pány, neboť bratry jsou, jelikož byli stvořeni jedním Stvořitelem, a pány jsou proto, že pomáhají dobrým, aby konali pokání, když jim poskytují to, co pro tělo potřebují. 3 A také říkával toto: „Bratři by se mezi lidmi měli chovat tak, aby kdokoli je slyší nebo vidí, oslavoval nebeského Otce3 a zbožně ho chválil.“

4 Neboť jeho velkým přáním bylo, aby jak on, tak i bratři oplývali takovými skutky, pro které by byl Pán chválen. Proto jim říkal: „Jako zvěstujete pokoj ústy, tak ho mějte ještě hojněji ve svých srdcích. 5 A kéž není nikdo skrze vás sveden ke hněvu nebo k pohoršení, ale kéž jsou všichni vaší mírností a vaším pokojem přiváděni k laskavosti a ke svornosti. 6 Neboť k tomu jsme byli povoláni, abychom ošetřovali zraněné, obvazovali chromé a zbloudilé volali nazpátek. 7 Mnozí totiž, kteří se nám dosud zdají být učedníky ďáblovými, budou jednou patřit Kristu.“

59. 1 Kromě toho káral laskavý otec své bratry, kteří byli k sobě příliš přísní a bez míry se vysilovali bděním, posty a kázněním těla. 2 Někteří se totiž tak trýznili, aby ve svém těle potlačili všechna tělesná hnutí, že se zdálo, že nenávidí sami sebe. 3 V tom jim Boží muž bránil, laskavě je napomínal a rozumně jim domlouval, a tak jejich rány převazoval obvazy spásných napomenutí.

4 Z bratří, kteří přicházeli na kapitulu, se nikdo neodvažoval jednat o světských záležitostech, ale mluvilo se o životech svatých otců a jak by mohli lépe a dokonaleji dosáhnout milosti Pána Ježíše Krista. 5 Jestliže některý z bratří, který se na kapitulu dostavil, měl nějaké pokušení nebo soužení, tím, že naslouchal blaženému Františkovi, jak lahodně a vroucně mluví, a tím, že viděl, jak koná pokání, byl od svých pokušení osvobozen a svého soužení zázračně zbaven. 6 On sám měl s nimi soucit a nemluvil s nimi jako soudce, ale jako milosrdný otec se svými syny a jako dobrý lékař s nemocnými. Uměl být slabý se slabými4 a trpící s trpícími. 7 Avšak stejně tak po právu ostře napadal všechny provinilce a spravedlivými tresty krotil všechny zatvrzelé a odbojné.

8 Po skončení kapituly požehnal všem bratřím a jednotlivé bratry rozesílal do příslušných provincií. 9 A kdokoli z nich měl ducha Páně a výmluvnost vhodnou ke kázání, ať už laik, nebo klerik, dostal od něho povolení kázat. 10 Oni tedy, když s velikou duchovní radostí přijali jeho požehnání, vyšli do světa jako poutníci a cizinci5. Nic si nebrali na cestu, než jen knihy, z kterých by se mohli modlit své hodinky. 11 A kdekoli potkali kněze, bohatého nebo chudého, dobrého nebo špatného, pokorně se před ním sklonili a prokázali mu úctu. 12 A když se stmívalo, raději zůstávali na nocleh u kněží než u světských lidí.

60. 1 Když však nemohli být ubytováni u kněží, vyhledali lidi co nejvíce zbožné a bohabojné, u nichž by mohli důstojně přenocovat. Pán také vnukal některým bohabojným lidem, aby jim poskytli pohostinství v místech, kudy hodlali procházet, dříve než jim ve městech a vesnicích vystavěli jejich místa.

2 Pán jim také dával slova a ducha podle okolností, aby pronášeli přeostrá slova pronikající srdce mladých i starších, takže ti opustili otce i matku6 i všechno, co měli, oblékli hábit Řádu a následovali bratry. 3 Vskutku tehdy byl na zem seslán meč7 rozdělení, když mladí vstupovali do Řádu a zanechávali rodiče v bahně hříchů. 4 Ty pak, které přijímali do Řádu, přiváděli k blaženému Františkovi, aby od něho pokorně a zbožně přijali řeholní hábit.

5 K Řádu se však obraceli nejen muži, ale také mnohé panny a vdovy, pohnuté jejich kázáním, se uzavíraly na jejich radu do klášterů zřízených ve městech i vesnicích, aby tam konaly pokání. 6 Jeden z bratří jim byl ustanoven za vizitátora a korektora8. 7 Podobně i ženatí muži a vdané ženy, kteří nemohli manželství opustit, konali na dobrou radu bratří přísnější pokání ve svých domovech9. 8 Tak skrze blaženého Františka, dokonalého ctitele svaté Trojice, byla Boží církev obnovena ve třech Řádech, jak to předem naznačovala oprava tří kostelů. 9 Každý z Řádů byl pak ve svůj čas schválen nejvyšším veleknězem.

 Další

1 Srv. Lk 14,11.

2 Srv. Řím 8,30.

3 Srv. Mt 5,16.

4 Srv. 2 Kor 11,29.

5 Srv. 1 Petr 2,11.

6 Srv. Mt 19,29.

7 Srv. Mt 10,34.

8 Korektor duchovenstva soudil a káral duchovní osoby za přestupky proti církevní kázni. Sv. František tyto sestry nazýval „chudé paní“, ale podle své zakladatelky se jim později začalo říkat klarisky. Jejich prvním vizitátorem byl bratr Filip Longo.

9 Tomuto hnutí františkánských kajícníků se začalo později říkat „třetí františkánský řád“ – dnes „sekulární františkánský řád“.