XIII. kapitola

O účinnosti jeho kázání; o prvním místě, které měl, jak tam bratři žili a jakým způsobem se odtamtud rozcházeli

54. 1 Od té doby začal blažený František procházet vesnice i města a tam horlivěji a dokonaleji kázat a s důvěrou zvěstovat Boží království, ne však přemlouvavými slovy lidské moudrosti, ale naukou a mocí Ducha svatého1. 2 Byl totiž pravdomluvným kazatelem, potvrzeným apoštolskou autoritou, který nikomu slovy nepochleboval, lichotkami pohrdal, protože o tom, co jiným radil slovy, se nejprve na sobě přesvědčil skutky, aby co nejvěrněji zvěstoval pravdu. 3 Lidé se podivovali nad silou a pravdivostí jeho řeči, jako by k nim snad nemluvil ani člověk, a i mnozí vzdělaní a učení spěchali, aby ho viděli a slyšeli jako člověka, který přichází z jiného světa. 4 Proto mnoho lidí, urozených i prostých, kleriků i laiků, vedených božským vnuknutím, následovalo blaženého Františka; opouštěli pozemské starosti a slávu, aby žili pod jeho vedením.

55. 1 Dosud pobýval šťastný otec se svými syny na jednom místě nedaleko Assisi, které se jmenovalo Rivo Torto, kde byla jakási všemi opuštěná chatrč. 2 Bylo tam tak málo místa, že se tam jen stěží dalo sedět nebo odpočívat. 3 Také jim velmi často scházel chléb, a proto jedli řepu, kterou si tu a tam z nouze vyžebrali. 4 Boží muž napsal na trámy chýše jména bratří, aby každý, kdo si chtěl odpočinout nebo se modlit, znal své místo, aby hluk a nepořádek nerušil na tak těsném a malém místě usebranost mysli.

5 Jednoho dne, když byli bratři na tom místě přítomni, se stalo, že přišel jakýsi vesničan se svým oslem a chtěl se v té chýši i s oslem uložit. A když ho bratři neodmítli, vstoupil s oslem dovnitř a řekl mu: „Vlez, vlez, neboť prokážeme dobrodiní tomuto místu.“ Jakmile to svatý otec uslyšel a pochopil slova i záměr venkovana, znepokojilo ho to, zvláště když onen muž působil s oslem velký hluk a rušil všechny bratry, kteří se v té době věnovali v tichu modlitbám. 7 Proto řekl Boží muž bratřím: „Vím, bratři, že nás Bůh nepovolal k tomu, abychom připravovali příbytek oslovi a abychom často přijímali návštěvy lidí, ale předně k tomu, abychom se modlili a vzdávali díky a lidem všude hlásali cestu spásy a dávali jim rady vedoucí ke spáse.

8 Opustili tedy zmíněnou chýši ve prospěch chudých malomocných a odešli k Svaté Marii z Porciunkuly a usadili se u ní v malém domečku ještě dříve, než tento kostel dostali.

56. 1 Ten kostel blažený František později z vnuknutí Božího pokorně přijal od opata řádu svatého Benedikta z hory Subasio nedaleko Assisi, když předtím poznal Boží vůli. 2 Světec ho výslovně a velmi vroucně doporučil generálnímu ministrovi a všem bratřím jako místo, které je nade všechna ostatní místa a kostely na tomto světě slavné Panně zvláště milé.

3 Jeho doporučení a lásku k tomuto místu velmi povzbudilo vidění jednoho bratra, které měl, když ještě žil ve světě. Toho blažený František, dokud s ním byl, hluboce miloval a prokazoval mu zvláštní náklonnost. 4 Ten tedy, když zatoužil sloužit Bohu, jak mu také později věrně v Řádu sloužil, ve vidění viděl, jak jsou všichni lidé tohoto světa slepí a klečí na kolenou kolem Svaté Marie z Porciunkuly a se sepjatýma rukama a s tvářemi pozdviženými k nebi hlasitě a v slzách Pána prosí, aby milosrdně ráčil všechny osvítit. 5 A zatímco je viděl, jak se modlí, vyšla z nebe velká záře, sestoupila na ně a všechny osvítila spasitelným světlem.

6 Když se probudil, pevně se rozhodl, že bude sloužit Bohu. Krátce nato opustil svět i jeho slávu a vstoupil do Řádu, kde v Boží službě pokorně a zbožně vytrval.

Další

 

1 Srv. 1 Kor 2,4.