XII. kapitola

Jak šel blažený František s jedenácti druhy na papežský dvůr, aby papeži oznámil svůj záměr a nechal si potvrdit řeholi, kterou napsal

46. 1 Blažený František, když viděl, že Pán rozmnožil jeho bratry počtem i zásluhami, že jich je již dvanáct mužů naprosto stejně smýšlejících, řekl těm jedenácti, dvanáctým byl totiž on sám – jejich vůdce a otec: „Vidím, bratři, že Pán si přeje milostivě rozmnožit naše společenství. 2 Pojďme tedy k naší matce, svaté římské církvi, a oznamme nejvyššímu veleknězi, co Pán skrze nás začal konat, abychom pokračovali podle jeho vůle a příkazu v tom, co jsme začali.“

3 Protože se ostatním bratřím otcovo slovo zalíbilo, vydali se hned na cestu na papežskou kurii, a on jim ještě řekl: 4 „Zvolme si jednoho z nás naším vůdcem a mějme ho jako zástupce Ježíše Krista. A kdekoli se mu zachce odbočit, odbočíme, a když bude chtít odpočívat, tam si odpočineme.“ 5 Tak zvolili bratra Bernarda, prvního po blaženém Františkovi, a to, co otec řekl, zachovávali.

6 Kráčeli tedy s radostí a pronášeli slova Páně. Neodvažovali se mluvit o ničem jiném, co by nesměřovalo ke chvále a slávě Boží a co by nebylo k užitku duše. Často se také věnovali modlitbě. 7 A Pán se jim vždy postaral o přístřeší a obstaral i vše potřebné.

47. 1 Když dorazili do Říma, nalezli tam biskupa města Assisi a ten je s nesmírnou radostí přijal. Biskup totiž choval k blaženému Františkovi a k jeho bratřím zvláštní náklonnost. 2 Protože však neznal důvod jejich příchodu, začal se znepokojovat a obávat, aby nechtěli opustit svůj rodný kraj, kde Pán skrze ně začal konat podivuhodné věci. 3 Velmi ho totiž těšilo, že má ve svém biskupství takové muže, od jejichž života a chování může očekávat veliké věci. 4 Když se však dozvěděl příčinu [jejich příchodu] a pochopil jejich záměr, velice se zaradoval a přislíbil jim k tomu svoji radu a pomoc.

5 Onen biskup znal jednoho kardinála, biskupa sabinského, který se jmenoval Jan od Svatého Pavla. Byl to muž vskutku plný Boží milosti, který velice miloval Boží služebníky. 6 Biskup s ním již dříve mluvil a vyprávěl mu o životě blaženého Františka a jeho bratří. Proto kardinál zatoužil poznat Božího muže i několik jeho bratří.

7 Když uslyšel, že jsou v Římě, dal pro ně poslat a přijal je s velikou úctou a láskou.

48. 1 Zůstali s ním po několik dní a tak ho povzbuzovali svatými řečmi a příklady, že se přesvědčil, jak z jejich skutků září to, co o nich slyšel. Pokorně a zbožně se doporučoval do jejich modliteb a také je požádal o zvláštní milost, že si totiž přál být od té chvíle pokládán za jednoho z bratří. 2 Když se pak blaženého Františka zeptal, proč přišel, a vyslechl celý jeho záměr a úmysl, nabídl se mu za prostředníka u papežské kurie.

3 Jmenovaný kardinál tedy přišel na kurii a řekl panu papeži Inocenci III.: „Nalezl jsem muže nejvyšší dokonalosti, který chce žít podle svatého evangelia a ve všem zachovávat evangelní dokonalost. Věřím, že skrze něho si Pán přeje obnovit víru svaté církve po celém světě.“ 4 Když to pan papež uslyšel, velice se podivil a onomu kardinálovi uložil, aby blaženého Františka přivedl s sebou.

49. 1 Následujícího dne byl muž Boží řečeným kardinálem představen nejvyššímu veleknězi, kterému odhalil celý svůj svatý záměr. 2 Sám papež, protože byl nadán darem zvláštního rozlišování, se světcovým záměrem náležitým způsobem souhlasil. Povzbudil pak v mnohém jeho i bratry, požehnal jim a řekl: „Jděte s Pánem, bratři, a hlásejte pokání všem lidem, jak si vás k tomu on sám povede. 3 Až vás všemohoucí Bůh rozmnoží počtem a milostí, oznamte nám to, a my vám povolíme více a bez obav vám svěříme i věci důležitější.“

4 Pan papež se však chtěl dozvědět, zda je Boží vůlí, co potvrdil a povolil, proto dříve než světec od něho odešel, řekl jemu a jeho druhům: 5 „Synáčkové naši, váš život se nám zdá příliš tvrdý a přísný. Třebaže jsme přesvědčeni, že o vás pro vaši horlivost není třeba pochybovat, musíme však myslet na ty, kteří přijdou po vás, aby jim takový život nepřipadal příliš drsný.“ 6 Když však viděl, že jsou ve víře stálí a že kotvu naděje pevně zachytili v Kristu, takže se nedají od své horlivosti odradit, řekl blaženému Františkovi: 7 „Synu, jdi a pros Boha, aby ti zjevil, jestli to, oč žádáte, pochází z jeho vůle, abychom i my poznali vůli Páně a tvé přání schválili.“

50. 1 Světec Boží se tedy modlil, jak mu poradil pan papež, a tu k němu Pán promluvil v duchu prostřednictvím podobenství, když mu řekl: „Na poušti žila jedna chudičká a krásná žena, kterou velký král miloval pro její krásu a zatoužil se s ní oženit, protože se domníval, že s ní zplodí krásné syny. 2 Když s ní uzavřel a naplnil manželství, narodilo se mu mnoho synů. Když dospěli, matka jim řekla: »Nestyďte se, synové, vždyť jste synové krále. 3 Běžte tedy k jeho dvoru a on vám obstará všechno potřebné.« 4 Jakmile přišli ke králi, podivil se král nad jejich krásou a poznal, že se mu podobají; zeptal se jich proto: »Čí jste synové?« 5 Když mu odpověděli, že jsou syny chudičké ženy, která žije na poušti, král je s velikou radostí objal a řekl jim: »Nebojte se1, vždyť jste moji synové. 6 Jestliže se tedy z mého stolu živí i cizí lidé, tím spíše vy, kteří jste mými legitimními syny.« 7 A hned zmíněné ženě vzkázal, aby poslala všechny jeho syny, aby je živil na svém dvoře.“

8 Poté, co se blaženému Františkovi dostalo při modlitbě takového vidění, světec pochopil, že tou chudičkou ženou je on.

51. 1 Když dokončil modlitbu, ohlásil se u papeže a po pořádku mu vylíčil podobenství, které mu Pán ukázal. 2 Řekl: „Já jsem, pane, ona chudičká žena, kterou si Pán zamiloval a kterou ozdobil svým milosrdenstvím a s níž se mu zlíbilo zplodit legitimní syny. 3 Král králů mi také řekl, že se postará o všechny syny, které zplodí skrze mne, protože jestliže živí cizí, tím spíše musí živit i vlastní. 4 Jestliže tedy Bůh dává hříšníkům časné statky, neboť z lásky sytí své děti, oč více udělí mužům žijícím podle evangelia, kteří si to zaslouží.“

5 Když to papež vyslechl, velmi se podivil, a to zvláště proto, že dříve než blažený František přišel, ve snu viděl, jak Lateránský kostel svatého Jana hrozí zřícením a jak jakýsi řeholník, maličký a hodný opovržení, jej podpírá tím, že ho nese na zádech. 6 Probudil se proto ohromený a se strachem, aby správně a moudře posoudil, co mělo toto vidění znamenat. 7 Avšak za několik dní, když k němu přišel blažený František, aby mu, jak už bylo řečeno, vyložil svůj záměr a požádal ho o potvrzení řehole, kterou sepsal velmi prostými slovy2 za použití výroků svatého evangelia, k jehož dokonalosti cele přilnul, 8 uviděl v něm pan papež onu vroucnost v Boží službě a vzpomněl si na své vidění a na člověka, který mu v něm byl ukázán. Proto si v duchu řekl: „To je skutečně onen řeholník a světec, skrze kterého bude církev Boží pozvednuta a upevněna.“

9 A tak ho objal a sepsanou řeholi mu schválil. 10 Jemu i jeho bratřím dal také dovolení kázat pokání, a to tak, že ti, kteří půjdou kázat, obdrží dovolení od blaženého Františka. 11 A to také později schválil na konzistoři.

52. 1 Když bylo toto všechno dovoleno, vzdal blažený František díky Bohu a na kolenou pokorně a zbožně slíbil panu papeži poslušnost a úctu. 2 Také ostatní bratři podle nařízení pana papeže stejným způsobem slíbili blaženému Františkovi poslušnost a úctu. 3 Poté, co přijali papežovo požehnání a navštívili prahy apoštolů, přijal blažený František a ostatních jedenáct bratří tonzuru, o což se postaral jmenovaný kardinál, protože si přál, aby se všech dvanáct stalo kleriky.

53. 1 Muž Boží s ostatními bratry pak opustil Řím a vydal se do světa. Žasl, že svého přání dosáhl tak snadno, a den ze dne rostl v naději a v důvěře ve Spasitele, který mu ukazoval ve svatých zjeveních to, co se později stalo. 2 Neboť dříve než dosáhl výše zmíněného, zdálo se mu jedné noci, když spal, že kráčí po jakési cestě, u které stál velmi urostlý, krásný, statný a košatý strom3. 3 Když se k němu přiblížil a zastavil se pod ním, aby obdivoval jeho výšku a krásu, náhle i světec vyrostl do takové výše, že se dotýkal vrcholku stromu a velmi snadno ho ohnul až k zemi. 4 To se pak doopravdy stalo, když se pan Inocenc, který ve světě byl vznešeným, krásným a statným stromem, tak laskavě sklonil k jeho žádosti a přání.

 Další

1 Srv. Lk 12,32.

2 Srv. ZávFr 15.

3 Srv. Dan 4,8.