XI. kapitola

O přijetí dalších čtyř bratří, o vroucí lásce, kterou mezi sebou první bratři měli, o jejich horlivé touze pracovat a modlit se a o jejich dokonalé poslušnosti

41. 1 Když lidé viděli, že bratři ve svých útrapách jásají, usilovně a oddaně se modlí, peníze nepřijímají ani nenosí a že mají k sobě navzájem velikou lásku, podle níž poznávali, že jsou skutečně učedníky1 Páně, mnozí za nimi přicházeli se zkroušeným srdcem a prosili za odpuštění za urážky, které jim způsobili. 2 Oni jim ze srdce odpouštěli a říkali: „Pán ať je vám milostiv.“ A ohledně jejich spásy je vhodně napomínali.

3 Někteří také prosili bratry, aby je přijali do jejich společenství. 4 A protože všech šest bratří mělo pro jejich malý počet od blaženého Františka dovolení přijímat do Řádu, několik jich do svého společenství přijali. Ve stanovenou dobu se všichni vrátili ke Svaté Marii z Porciunkuly. 5 Když se znovu uviděli, byli naplněni takovou radostí a veselím, že nevzpomněli na nic z toho, co museli vytrpět od zlých lidí.

6 Každý den se snažili, aby modlitbou a prací vlastních rukou2 zahnali daleko od sebe všechnu zahálku, která je nepřítelkyní duše. 7 O půlnoci horlivě vstávali, velmi zbožně se modlili, prolévali hojné slzy a vzdychali. 8 Navzájem se milovali hlubokou láskou, jeden druhému sloužil a staral se o něho jako matka o svého jediného a milovaného syna. 9 Planuli takovou láskou, že se jim zdálo snadné odevzdat své tělo smrti nejen pro lásku Kristovu, ale i pro záchranu duše nebo těla svých spolubratří.

42. 1 Ku příkladu jednoho dne šli dva z bratří spolu a potkali jakéhosi blázna, který po nich začal házet kameny. 2 Jakmile jeden z nich zpozoroval, že kameny míří na toho druhého, sám se hned kamenům vystavil, protože pro vzájemnou lásku, kterou planuli, chtěl být raději zasažen on, než aby byl zasažen jeho bratr. Tak byli připraveni položit svůj život jeden za druhého3.

3 Byli vskutku tak upevněni a zakořeněni vpokoře a v lásce4, že jeden ctil druhého jako otce a pána. A ten, kdo vynikal úřadem představeného nebo jinou milostí, jevil se pokornější a nepatrnější než ostatní. 4 Všichni se cele dávali k dispozici poslušnosti a byli neustále připraveni konat vůli představeného. 5 Nerozlišovali mezi příkazem správným a nesprávným, protože cokoli se jim nařizovalo, pokládali za Boží vůli. 6 A proto jim připadalo snadné a příjemné plnit příkazy. 7 Také se zdržovali tělesných žádostí5, sami sebe pečlivě posuzovali a varovali se toho, aby jeden druhého nějakým způsobem neurazil.

43. 1 A jestliže se někdy stalo, že jeden druhému řekl slovo, které ho mohlo rozzlobit, hryzalo ho potom svědomí tak, že neměl klid, dokud nevyznal svoji vinu, nepoložil se pokorně na zem, aby mu pohněvaný bratr mohl položit svou nohu na jeho ústa. 2 A když pohněvaný bratr nechtěl položit nohu na ústa toho druhého, jestliže ten, který mu ublížil, byl představeným, přikázal mu, aby mu položil nohu na ústa, a když byl podřízeným, nechal mu to představeným přikázat. 3 Tak se snažili, aby u nich vymizela veškerá zášť a nevraživost a aby vždy mezi nimi zůstala zachována dokonalá láska. Usilovně se namáhali, jak to jen šlo, aby proti jednotlivých chybám stavěli odpovídající ctnosti. Při tom je předcházela a provázela milost Ježíše Krista.

4 Nečinili si také nárok na nic vlastního, ale knihy a ostatní přinesené věci užívali společně, jak to bylo předáno a zachováváno apoštoly6. 5 Třebaže v nich a mezi nimi byla skutečná chudoba, byli štědří a velkodušní ve všem, co pro sebe od Boha dostali a ochotně pro stejnou lásku dávali z almužen jim darovaným všem, kteří je prosili, obzvláště pak chudým.

44. 1 Když tedy cestou potkávali chudé, kteří je o něco prosili pro lásku Boží, ačkoli neměli nic, co by jim dali, darovali jim aspoň část ze svého chatrného oděvu. 2 Někdy jim dali kapuci odpáranou od hábitu, jindy rukáv nebo jinou část, kterou od hábitu odtrhli, aby naplnili slovo evangelia: „Každému, kdo tě prosí, dej7.“ 3 Jednoho dne také přišel nějaký chudák ke kostelu svaté Marie z Porciunkuly, u něhož bratři někdy pobývali, a prosil o almužnu. 4 Visel tam nějaký plášť, který nosíval jeden bratr ve světě. 5 Když mu blažený František řekl, aby ho onomu chudákovi dal, ihned mu ho s radostí věnoval. 6 Vzápětí mu bylo ukázáno, že pro úctu a zbožnost, kterou projevil, když daroval plášť tomuto chudému, vystoupala tato almužna až do nebe, a on se cítil proniknut neznámou radostí.

45. 1 Také když k nim přicházeli bohatí tohoto světa, přijímali je radostně a laskavě a snažili se je odvrátit od zlého a obrátit k pokání. 2 Naléhavě také žádali, aby nebyli posíláni do kraje, z kterého pocházeli, aby se vyhnuli důvěrnostem a povídání se svými příbuznými, aby tak naplnili slovo proroka: Stal jsem se neznámým svým bratřím a cizincem synům své matky8.

3 V chudobě se především radovali, že netouží po bohatství, ale že pohrdají vším pomíjivým, po čem mohou prahnout milovníci světa. 4 Zvláště však pohrdali penězi jako prachem, po kterém se šlape nohama. A jak byli vyučeni světcem, přisuzovali jim váhu a cenu oslího trusu.

5 Stále se radovali v Pánu a neměli mezi sebou ani v sobě nic, co by je nějak zarmucovalo. 6 Neboť čím více byli od světa odděleni, tím více byli spojeni s Bohem. 7 Kráčeli cestou kříže a po stezkách spravedlnosti, odstraňovali překážky z úzké cesty pokání a evangelní přísnosti, aby budoucím následovníkům připravili rovnou a bezpečnou cestu.

 Další

1 Srv. Jan 13,35.

2 Srv. 1 Kor 4,12.

3 Srv. 1 Jan 3,16.

4 Srv. Ef 3,17.

5 Srv. 1 Petr 2,11.

6 Srv. Sk 2,44; 4,32.

7 Srv. Lk 6,30.

8 Srv. Žl 68[69],9.