X. kapitola

Jak šesti svým druhům předpověděl všechno, co je čeká, když půjdou světem, a jak je povzbuzoval k trpělivosti

36. 1 Svatý František, když již byl plný milosti Ducha svatého, zavolal k sobě šest zmíněných bratří a předpověděl jim, co je čeká. 2 „Uvažujme,“ řekl, „drazí bratři, o našem povolání. V něm nás Bůh milosrdně povolal nejen k naší spáse, ale ke spáse mnohých, abychom šli a povzbuzovali všechny více příkladem než slovem, aby se káli ze svých hříchů a pamatovali na Boží přikázání. 3 Nebojte se, že se jim budete zdát malí1 a nerozumní, ale s jistotou zvěstujte prostými slovy pokání a důvěřujte Pánu, který přemohl svět2, neboť bude ve vás a skrze vás promlouvat svým Duchem3 a vyzývat všechny, aby se k němu obrátili a zachovávali jeho přikázání.

4 Setkáte se s lidmi věrnými, vlídnými a laskavými, kteří přijmou vás i vaše slova s radostí, a také s většinou jiných, nevěrných, pyšných a rouhavých4, kteří vám budou nadávat a budou odporovat vám i vašim slovům. 5 Uložte si proto do svých srdcí, že máte toto všechno trpělivě a pokorně snášet.“

6 Jakmile to bratři vyslechli, dostali strach. 7 Proto jim světec řekl: „Nebojte se, protože zakrátko k nám přijde mnoho moudrých a urozených5, budou s námi a budou kázat králům a knížatům i mnoha národům. 8 Hodně se jich vskutku obrátí k Pánu, který po celém světě rozmnoží a rozšíří svoji rodinu.“

37. 1 Když domluvil, požehnal jim a Boží muži odešli a pečlivě zachovávali jeho napomenutí. 2 Kdykoli také nalezli nějaký kostel nebo kříž, sklonili se k modlitbě a zbožně říkali: „Klaníme se ti, Kriste, a dobrořečíme ti v blízkosti všech tvých kostelů, které jsou na celém světě, protože svým svatým křížem jsi vykoupil svět.“ 3 Věřili totiž, že jsou na místě Božím, kdekoliv nalezli kříž nebo kostel.

4 A kdokoli je spatřil, velice se divil tomu, jak se od ostatních odlišovali šatem i životem, a téměř je považovali za lesní muže. 5 Kamkoliv vstupovali, ať už do města, vesnice, statku, nebo domu, zvěstovali pokoj6 a vybízeli všechny, aby ctili a milovali Stvořitele nebe a země a zachovávali jeho přikázání.

6 Někteří jim rádi naslouchali, jiní se jim naopak vysmívali; většinou na ně naléhali s otázkami a ptali se: „Odkud jste?“ a jiní zas, z jakého že jsou řádu. 7 Na to, přestože bylo obtížné na tolik dotazů odpovídat, jednoduše odpovídali, že jsou kajícníky pocházejícími z města Assisi. 8 Dosud totiž své sdružení nenazývali řádem.

38. 1 Mnozí je ovšem považovali za podvodníky a hlupáky a nechtěli je přijímat do svého domu, aby jim jako zloději neukradli jejich věci. 2 Proto na mnoha místech poté, co zakusili mnohá příkoří, přespávali v podloubí kostelů nebo domů.

3 V té době byli dva z nich ve Florencii, a když procházeli městem jako žebráci, nemohli nikde najít přístřeší. 4 Přišli také k jednomu domu, který měl verandu a na ní pec. Řekli si tedy navzájem: „Tady bychom mohli přenocovat.“ 5 Prosili tedy paní domu, aby je přijala do domu, ale to odmítla udělat. Pokorně se jí proto zeptali, zda by jim dovolila, aby si té noci odpočinuli aspoň u pece.

6 To jim dovolila. Když však přišel její muž a nalezl je na verandě, zavolal si ženu a řekl jí: „Proč jsi těm tulákům poskytla přístřeší na naší verandě?“ 7 Odpověděla mu, že je nechtěla přijmout do domu, ale že jim dovolila zůstat venku na verandě, kde nemohou ukrást nic, leda dřevo. 8 Muž si však nepřál, aby dostali nějakou přikrývku, třebaže bylo tehdy velmi zima, protože je pokládal za tuláky a zloděje.

9 V noci pak odešli nad ránem do blízkého kostela, aby vyslechli ranní hodinku, když si krátce odpočinuli skromným spánkem vedle pece, zahříváni jen Boží láskou a přikryti pláštěm paní chudoby.

39. 1 Když se rozednilo, šla i ona žena do téhož kostela. Když tam viděla bratry, jak zbožně setrvávají na modlitbách, řekla si v duchu: „Kdyby tito lidé byli tuláci a zloději, jak říkal můj muž, tak by se tak důstojně nemodlili.“ 2 Když tak uvažovala, uviděla jakéhosi muže, jménem Kvido, jak uděluje almužnu chudákům, kteří byli v tom kostele.

3 Když přišel k bratřím a chtěl dát někomu z nich peníz, jak dával ostatním, odmítli ho a nechtěli ho přijmout. 4 Tu jim řekl: „Proč vy, když jste chudí, nepřijímáte peníze jako druzí?“ 5 A bratr Bernard odpověděl: „Je pravda, že jsme chudí, ale pro nás není chudoba tak těžká jako pro druhé; neboť z milosti Boží, jehož radou se řídíme, jsme se dobrovolně stali chudými.“ 6 Nad tím onen muž užasl a zeptal se jich, jestli někdy něco vlastnili.  Uslyšel pak, že měli velký majetek, ale že z lásky k Bohu všechno rozdali chudým. 7 Ten, kdo mu odpovídal, byl bratr Bernard, jehož vskutku považujeme za druhého velmi svatého otce po blaženém Františkovi. 8 Byl to on, který jako první objal poselství pokoje a pokání a rozběhl se za Božím světcem. A když prodal všechno, co měl, a rozdal to chudým7, podle rady evangelní dokonalosti a v přesvaté chudobě vytrval až do konce.

9 Když tedy ona žena viděla, že bratři nechtěli peníze, přistoupila k nim a řekla jim, že je s radostí přijme do svého domu, jestliže budou chtít přijmout dar pohostinství. 10 Bratři jí pokorně odpověděli: „Ať ti Pán odplatí za tvou dobrou vůli.“ 11 Avšak výše zmíněný muž, jakmile se doslechl, že bratři nemohli najít přístřeší, zavedl je do svého domu a řekl jim: „Podívejte, jaké vám Pán připravil přístřeší. Zůstaňte tu dle své libosti.“ 12 A oni děkovali Bohu a zůstali u něho několik dní. Povzbuzovali ho v bázni Boží jak příkladem, tak slovem, že později chudým rozdal mnoho majetku.

40. 1 Třebaže on s nimi jednal tak laskavě, ostatní je pokládali za darebáky. Mnozí, malí i velcí, se na ně osopovali, uráželi je, a někdy jim brali i jejich chatrné oděvy. 2 A i když zůstávali Boží služebníci nazí, protože podle evangelního příkazu nosili jen jedny šaty, nepožadovali, aby jim ty sebrané byly vráceny. 3 A jestliže jim někteří, pohnuti soucitem, chtěli vrátit to, co jim vzali, s radostí je přijímali zpět.

4 Také po nich házeli bláto, jiní jim zas dávali kostky do rukou a zvali je ke hře, další je chytali za kapuce, které si přehodili přes rameno, a tak zavěšené je tahali.

5 Takové a podobné věci jim dělali, a protože je pokládali za lidi bezcenné, tím odvážněji je trýznili, jak se jim zachtělo. 6 Navíc za hladu a žízně, v zimě i v nahotě8 snášeli mnohá trápení a soužení. 7 Toto všechno, jak byli napomenuti blaženým Františkem, nesli vytrvale a trpělivě, ani se netrápili, ani nerozčilovali, ani neproklínali ty, kteří jim působili zlo. 8 Ale jako muži dokonale evangelní a vědomi si velkého zisku, velmi se radovali v Pánu a pokládali za velikou radost, jestliže upadli do takového pokušení9 a trápení. Také se podle slov evangelia vytrvale a horlivě modlili za své pronásledovatele10.

Další 

1 Srv. Lk 12,32.

2 Srv. Jan 16,33.

3 Srv. Mt 10,20.

4 Srv. 2 Tim 3,2.

5 Srv. 1 Kor 1,26.

6 Srv. Lk 8,1; 10,5.

7 Srv. Lk 18,22.

8 Srv. 2 Kor 11,27.

9 Srv. Jak 1,2.

10 Srv. Mt 5,44.