IX. kapitola

Jak byl povolán bratr Silvestr a o vidění, které měl před vstupem do Řádu

30. 1 Také když, pan Bernard, jak bylo řečeno, rozdával svůj majetek chudým, blažený František byl u toho a viděl mocné působení Páně. Proto ve svém srdci oslavoval a chválil Pána. 2 Přišel tam také jakýsi kněz, jménem Silvestr, od něhož blažený František kupoval kameny na opravu kostela svatého Damiána. Ten, když viděl, že se na radu Božího muže rozdává tolik peněz, vzplanul ohněm lakoty a řekl mu: „Františku, nezaplatil jsi mi dobře za kameny, které jsi ode mě koupil.“ 3 Když ho uslyšel ten, který lakotou pohrdal, jak si nespravedlivě stěžuje, přistoupil k panu Bernardovi, ponořil ruku do jeho tašky, kde byly peníze, s velkým zápalem ducha ji vytáhl plnou peněz a dal je brblajícímu knězi. 4 Takto i po druhé naplnil ruku penězi a řekl mu: „Máš už teď dostatečně zaplaceno, pane knězi?“ A on odpověděl: „Naprosto mám, bratře.“ 5 A radostně se vrátil domů s takto získanými penězi.

31. 1 Avšak za několik dní tentýž kněz začal z Pánova vnuknutí přemýšlet o tom, co blažený František udělal, a říkal si: „Což nejsem vlastně ubohý člověk, když i přes své stáří toužím po časných věcech a vyhledávám je? A onen mladík jimi pro lásku Boží pohrdá a hnusí se mu.“

2 Následující noci také ve snu viděl nesmírně veliký kříž, jehož vrcholek se dotýkal nebes a jehož konec stál1 pevně ve Františkových ústech. Jeho ramena pak sahala z jedné části světa na druhou.

Když se kněz probudil, poznal a uvěřil, že František je skutečně Kristův přítel a služebník a že Řád, který začíná, se zakrátko rozšíří po celém světě. Proto začal mít úctu k Bohu a ve svém domě konal pokání. Nakonec také, za nějaký čas, vstoupil do již založeného Řádu, v němž výborně žil a slavně skončil2.

32. 1 František, muž Boží, společně se dvěma bratry, jak bylo řečeno, protože neměl přístřeší, kde by s nimi zůstával, odešel hned k jednomu chudičkému opuštěnému kostelu, který byl zasvěcen Svaté Marii z Porciunkuly. Tam si postavili jeden domeček, ve kterém společně bydleli.

2 Několik dní poté jeden muž z Assisi, jménem Jiljí, přišel za nimi a s velkou úctou a zbožností prosil na kolenou Božího muže, aby ho přijal do svého společenství. 3 Když muž Boží viděl, jak je velmi věrný a zbožný a že může od Boha dosáhnout veliké milosti, jak se později i stalo, přijal ho s radostí. 4 Tito čtyři se pak s obrovským veselím a radostí Ducha svatého k většímu prospěchu takto rozdělili.

33. 1 Blažený František vzal s sebou bratra Jiljího a šel s ním do Marky anconské, druzí dva zamířili do jiného kraje. 2 Když procházeli Markou, mocně jásali v Pánu, a svatý muž jasným a čistým hlasem francouzsky zpíval chvály Páně, chválil a oslavoval dobrotu Nejvyššího. 3 Měli takovou radost, jako kdyby nalezli obrovský poklad v evangelním statku paní chudoby, pro jejíž lásku svobodně a ochotně pohrdali vším pozemským, jako by to byly výkaly.

4 Světec také řekl bratru Jiljímu: „Náš Řád bude podobný rybáři, který spustí sítě do vody a vytáhne veliké množství ryb. Malé nechá ve vodě, velké však vybere do své kádě3.“ 5 Tak prorokoval rozšíření Řádu.

6 Třebaže muž Boží dosud plně lidu nekázal, přesto, když procházeli městy a vesnicemi, povzbuzoval všechny, aby milovali Boha a ctili ho a aby se káli ze svých hříchů. 7 Bratr Jiljí také posluchače napomínal, aby mu věřili, protože jim velmi dobře radí.

34. 1 Ti, kteří jim naslouchali, říkali: „Co jsou zač? A co to říkají?“ 2 Tehdy totiž jako by láska a úcta k Bohu všude vyhasly a cesta pokání byla docela neznámá, ba dokonce byla považována za hloupost. 3 Neboť natolik převládaly vábničky těla, světská žádostivost a pýcha života4, že se zdálo, že celý svět spočívá na těchto třech špatnostech.

4 Na tyto evangelní muže byly různé názory. 5 Jedni říkali, že jsou hloupí nebo opilí, druzí tvrdili, že taková slova nevzejdou z hlouposti. 6 Jeden z posluchačů také řekl: „Buď přilnuli k Pánu kvůli nejvyšší dokonalosti, nebo se jistě zbláznili, vždyť jejich život je tak ubohý, když tak málo jedí, chodí bosi a jsou oblečeni do nejubožejších šatů.“

7 Přestože jistý strach přece jen zapudili, když viděli jejich svaté chování, nikdo je dosud nenásledoval a dívky, jakmile je zdaleka viděly, utíkaly, protože se bály, aby snad nebyly uvedeny do stejného bláznovství a šílenství. 8 Když obešli onu provincii, vrátili se na uvedené místo Svaté Marie.

35. 1 Když uplynulo několik dní, přišli k nim z Assisi další tři muži, Sabbatino, Morico a Jan de Capella, a prosili blaženého Františka, aby je přijal za bratry. 2 A on je pokorně a laskavě přijal.

3 Když však po městě prosili o almužnu, sotvakdo jim něco dal, ale spíše jim vyčítali a říkali, že svůj majetek opustili, aby vyjídali druhé. Proto trpěli velkou nouzí. 4 Také jejich rodiče a příbuzní je pronásledovali, ostatní lidé z města se jim vysmívali jako ztřeštěncům a hlupákům, protože v té době nikdo neopouštěl svůj majetek, aby žebral u dveří.

5 I biskup města Assisi, ke kterému často chodil Boží muž pro radu a který ho vlídně přijímal, mu řekl: „Váš život se mi zdá tvrdý a přísný; totiž nic na světě nevlastnit.“ 6 Světec mu řekl: „Pane, kdybychom měli nějaké vlastnictví, potřebovali bychom zbraně na svou ochranu. 7 Vždyť kvůli němu povstávají spory a hádky a ty obvykle mnoho brání lásce k Bohu a k bližnímu. 8 Proto nechceme v tomto světě nic časného vlastnit.“ 9 Biskupovi se velice zalíbila odpověď Božího muže, který pohrdl vším pomíjejícím, a zvláště penězi. 10 Vždyť ve všech svých řeholích František co nejvíce doporučoval chudobu a všechny bratry vybízel, aby se vyhýbali penězům.

11 Vytvořil totiž více řeholí a ty vyzkoušel dříve, než vytvořil tu, kterou nakonec odevzdal bratřím. 12 Tak v jedné z nich říká o pohrdání penězi: „Dávejme si pozor, my, kdo jsme opustili všechno, abychom pro tak málo neztratili nebeské království. 13 A jestliže najdeme na nějakém místě peníze, nestarejme se o ně víc než o prach, po kterém šlapeme5.“

 Další

1 Srv. Gn 28,12.

2 Zemřel okolo roku 1240.

3 Srv. Mt 13,47-48.

4 Srv. 1 Jan 2,16.

5 Srv. NepŘeh 8,5-6. Nejde však o doslovný citát z této řehole, ale z textů, které jí předcházely.