V. kapitola

O jeho prvním oslovení Ukřižovaným a jak od té doby až do smrti nosil v srdci utrpení Kristovo

13. 1 Jednoho dne, když se horlivěji dovolával Pánova milosrdenství, ukázal mu Pán, že mu zakrátko bude řečeno, co by měl dělat. 2 Od té doby byl naplněn takovou radostí, že se pro ni nemohl ovládnout, a tak, ačkoliv nechtěl, sdělil něco z těchto tajemství lidským uším. 3 Mluvil však obezřetně a v hádankách, když říkal, že již nechce jet do Apulie, ale že ve své vlasti vykoná veliké a vznešené věci.

4 Když také jeho druhové, od nichž se již duševně vzdálil, ale se kterými se ještě někdy stýkal, zpozorovali, že se tak změnil, znovu se ho žertem ptali: „Chceš se snad oženit, Františku?“ 5 A on jim odpověděl ve stejných hádankách, jak bylo uvedeno výše.

6 Když uplynulo několik dní a procházel kolem kostela sv. Damiána, bylo mu v duchu řečeno, aby tam vstoupil a modlil se. 7 Jakmile tedy vstoupil, začal se usilovně modlit před jedním obrazem Ukřižovaného, který k němu přátelsky a laskavě promluvil těmito slovy: „Františku, cožpak nevidíš, že můj dům se rozpadá? Jdi tedy a oprav mi ho.“ 8 Na to on v bázni a úžasu řekl: „Rád to udělám, Pane.“ 9 Pochopil to totiž tak, že k němu mluvil o tomto kostele, kterému hrozilo, že se pro svou přílišnou sešlost brzy zřítí. 10 Z tohoto oslovení byl naplněn takovou radostí a osvícen takovým světlem, že ve své duši pravdivě poznal, že to byl Kristus ukřižovaný, kdo k němu mluvil.

11 Vyšel tedy z kostela a nalezl kněze, který seděl vedle. Sáhl rukou do tašky a věnoval mu jistý peněžní obnos 12 se slovy: „Prosím tě, pane, abys koupil olej a nechal stále hořet lampu před tímto Ukřižovaným. 13 A když peníze, věnované za tímto účelem, budou vyčerpány, znovu ti dám, kolik bude potřeba.“

14. 1 Od toho okamžiku bylo tak zraněno a proniknuto jeho srdce vzpomínkou na Pánovo utrpení, že stále, dokud žil, nosil rány Pána Ježíše1 ve svém srdci, jak se to později skvěle projevilo, když se na jeho těle tytéž rány podivuhodně objevily a byly s jistotou dokázány.

2 Dále se také velmi trýznil tělesným umrtvováním, proto, ať zdravý, nebo nemocný, byl ke svému tělu příliš přísný a jen stěží mu chtěl něco odpustit. 3 Proto, když umíral, vyznal, že proti bratru tělu hodně zhřešil.

4 Když jednou šel sám nedaleko kostela svaté Marie z Porciunkuly, plakal a nahlas naříkal. 5 Slyšel ho jakýsi zbožný muž a domníval se, že trpí nějakou nemocí nebo zármutkem, a tak, pohnut soucitem, se ho zeptal, proč pláče. 6 A on řekl: „Oplakávám utrpení mého Pána, pro kterého bych se nestyděl jít celým světem a nahlas plakat.“ 7 A onen muž začal nahlas plakat jako on.

8 Často také, když vstával od modlitby, zdály se jeho oči podlité krví, jak mnoho a hořce plakal. 9 Při vzpomínce na Pánovo utrpení se však netrýznil jen slzami, ale také odříkáním si jídla i pití.

15. 1 Proto, když někdy seděl u stolu se světskými lidmi a podávala se některá jídla příjemná jeho tělu, ochutnal z nich jen málo, a vždy uvedl nějakou výmluvu, aby nepoznali, že si je odepřel ze zdrženlivosti. 2 A když jedl s bratry, do jídla, které jedl, často přidával popel, a aby ukryl svou zdrženlivost, bratřím říkal, že bratr popel je čistý.

3 Když jednou seděl u jídla, řekl mu jakýsi bratr, že blahoslavená Panna byla v době jídla tak chudičká, že neměla, co by dala svému synu k jídlu. 4 Když to muž Boží uslyšel, s velkou bolestí vzdychl, odešel od stolu a snědl chléb na holé zemi.

5 Vskutku mnohokrát, když seděl u stolu, krátce po začátku jídla se pohroužil do rozjímání o nebeských věcech a nejedl ani nepil. 6 Když ze svého srdce vydával hluboké vzdechy, nechtěl být obtěžován žádnými slovy a bratřím říkával, aby vždy, když ho uslyší takto vzdychat, chválili Boha a s vírou se za něho modlili.

7 To, o jeho pláči a zdrženlivosti, jsme řekli jen zběžně, abychom ukázali, že se od onoho zmíněného vidění a oslovení obrazem Ukřižovaného až do své smrti stále ztotožňoval s Kristovým utrpením.

 Další

1 Gal 6,17.