I. kapitola

O jeho narození, jeho marnivosti, výstřednosti a rozmařilosti a jak z toho přešel ke štědrosti a lásce vůči chudým

2. 1 František pocházel z města Assisi, které se nachází v údolí spoletského kraje. Nejprve byl matkou pojmenován Jan, otec však, který se tehdy vrátil z Francie a za jehož nepřítomnosti se narodil, jej později nazval Františkem. 2 Když dospěl, byl bystrého nadání a vykonával otcovo zaměstnání, kupectví, 3 ale velmi odlišným způsobem, protože sám byl veselejší a štědřejší, oddaný žertování a prozpěvování. Ve dne v noci procházel městem Assisi s podobnými druhy, v rozhazování byl velmi štědrý, takže všechno, co mohl mít a získat, promarnil v hodování a jiných zábavách.

4 Kvůli tomu byl mnohokrát kárán svými rodiči, kteří mu říkali, že má pro sebe i pro druhé takové výlohy, jako by to nebyl syn jejich, ale nějakého velikého knížete. 5 Protože však jeho rodiče byli bohatí a milovali ho velmi něžně, trpěli mu to a nechtěli mu v tom bránit. 6  Avšak jeho matka, když sousedé pomlouvali jeho rozmařilost, odpovídala: „Zač máte mého syna? Jednou bude z milosti Boží synem Božím.“

7 Nejenom v tomto byl štědrý, ba přímo rozhazovačný, ale také mnoho vynikal v oblékání a používal dražšího sukna, než se na něho slušelo. 8 Ve výstřednosti byl tak marnivý, že kolikrát si na jeden oděv nechal našít velmi drahý kus látky vedle toho nejubožejšího.

3. 1 V mravech i slovech se choval dvorně, jako by to byla jeho přirozenost, takže z rozhodnutí svého srdce nikomu neřekl urážlivé nebo špatné slovo; dokonce i když byl mladíkem rozverným a žertovným, předsevzal si, že neodpoví těm, kteří k němu budou mluvit neslušně. 2 A proto se o něm rozšířila pověst1 téměř po celém kraji a mnozí, kteří ho znali, říkali, že z něho bude něco velikého.

3 Od těchto stupňů přirozených ctností dospěl k takové milosti, že obrácen sám k sobě, si říkal: „Proto, že jsi dvorný a štědrý k lidem, od kterých nedostáváš nic, leda pomíjivou a marnou slávu, je spravedlivé, abys kvůli Bohu, který je velmi štědrý v odplatě, byl dvorný a štědrý k chudým.“ 4 Od té doby se rád staral o chudé a uděloval jim štědré almužny. 5 A třebaže byl obchodníkem, byl velmi lehkomyslný v rozdávání světského bohatství.

6 Když tedy byl jednoho dne v obchodě, kde prodával sukno, a byl kolem té věci zaměstnán, přišel k němu nějaký chudák a požádal ho o almužnu pro lásku Boží. 7 Když mu však z dychtivosti po bohatství a protože byl zaměstnán péčí o obchod, almužnu odepřel, osvícen Boží milostí sám sebe pokáral z velké neomalenosti 8 a řekl si: „Kdyby tě tento chudák o něco žádal pro velkého knížete nebo barona, jistě bys mu dal, oč by žádal. 9 Čím více bys tedy měl udělat pro Krále králů a Pána2 všeho!“

10 Proto si ve svém srdci předsevzal, že propříště neodepře nic pro tak velikého Pána.

Další 

1 Srv. Lk 4,37.

2 Srv. Zj 17,14.