Jan z Campanie

Jako hvězda jitřní

Středověká legenda o sv. Františkovi Jako hvězda jitřní se nám nedochovala, či alepoň její text zatím nebyl nalezen. O její existenci víme ze zmínek různých životopisců, i když je nutno dodat, že jejich svědectví se někdy rozcházejí. Napsána byla kolem roku 1230.

Prvním problémem spojeným s touto legendou je jméno jejího autora. Byl to Tomáš z Celana nebo Tomáš z Ceperana? Prvním, kdo tvrdí, že ctihodný muž Jan, notář Apoštolského stolce, je autorem zmíněného životopisu, je Bernard z Bessy v Knize o chválách blaženého Františka. O několik desítek let později se Angelo Clareno v různých spisech několikrát zmiňuje o Janovi z Celana a výslovně uvádí, že se jedná o menšího bratra. Když ve svém díle Chronicon (sepsaném v letech 1325-1326) pojednává o vidění bratří, kteří spatřili sv. Franiška v podobě ohnivého vozu, tvrdí dokonce, že se tato epizoda nacházela v životopise sepsaném bratrem Janem z Celana. Toto vidění však také popisuje již 1Cel 47. Angelo Clareno se o životopise sv. Františka sepsaném bratrem Janem z Celana zmiňuje vždy tak, že to budí dojem, že musel mít (alespoň na nějaký čas) před očima jeho text. Ve své Expositio super Regulam z něho dokonce doslovně cituje. Ve druhé polovině čtrnáctého století jmenuje Arnaldo de Sarrant jako autora legendy Quasi stella matutina (Jako hvězda jitřní) pana Jana, protonotáře.

O Janovi z Ceperana se poprvé zmiňuje otec Marián z Florencie, který disponoval velmi kvalitními prameny. Jeho dílo Fasciculus Chronicarum se sice ztratilo, ale Stefano Rinaldi z něho v první polovině devatenáctého století ještě stačil opsat seznam pramenů, ze kterých otec Marián čerpal. Je jich celkem třiadvacet a na desátém místě je jmenován bratr Jan z Ceperana, ve světě notář Apoštolského stolce, který z velké úcty, kterou měl ke svatému Františkovi, napsal jeho životopis, který začínal „Jako hvězda jitřní.“ Rovněž Pietro Ridolfi da Tossignano uvádí, že autorem výše zmíněného životopisu je „Jan z Ceperana“, notář, ale již se nezmiňuje o tom, že by to byl menší bratr. Informace otce Mariána z Florencie a Pietra Fidolfiho přebírá i Lukáš Wadding, který k nim však přidává, že Jan z Ceperana psal z příkazu Řehoře IX.

Byl tedy autorem tohoto životopisu Jan z Celana nebo Jan z Ceperana? Jde o dva rozdílné muže či jen o jednoho? Nedávno se zdálo, že zvítězil názor ražený Angelem Clarenem, že autorem této legendy je Jan z Celana. Bylo to poté, co Anicet Chiappini publikoval dvě kázání Jana z Celana, která nalezl v jednom milánském rukopise.

Poslední poznatky nás vedou k závěru, že Jan z Celana a Jan z Ceperana byly dvě různé osobnosti. Našly se totiž další dokumenty – buly a listy papeže Řehoře IX., ve kterých je výslovně jmenován jistý Jan z Campanie, papežský notář a podjáhen. První svědectví tohoto druhu pochází z roku 1233. Papež dokonce několikrát zasáhl v jeho prospěch, když utrpěl majetkové bezpráví. V dalším papežském listě z roku 1247 se o něm papež Inocenc IV. zmiňuje již jako o zesnulém. To znamená, že menší bratr Jan z Celana, jehož dvě kázání byla nalezena v milánském rukopise, je někdo jiný, neboť ten zemřel až roku 1270. Jan z Celana, notář Apoštolského stolce a viceguvernér v Sezze, je výslovně jmenován ve dvou dokumentech z roku 1257. Roku 1262 byl však viceguvernérem v Sezze jistý pán Giaquinto z římské rodiny Orsini. Lze notáře a viceguvernéra Jana ztotožnit s menším bratrem Janem z Celana, který zemřel okolo roku 1270? Opustil notář svou profesi a oblékl františkánský hábit? Není to jisté, ale ani nemožné. Kdyby to byla jedna a táž osoba, vysvětlil by se tím Clarenův omyl, že totiž tohoto notáře a menšího bratra Jana považoval za autora legendy Jako hvězda jitřní.

Zdá se tedy, že autorem naší legendy je Jan z Campanie neboli z Ceperana, jak to uvádí Marián z Florencie, neboť Ceperano náleželo v těch dobách k provincii Campanie. Vychází tak najevo, že v popředí zájmu notáře Jana nebyl ani tak sv. Fratnišek jako spíše sám Řehoř IX., který pocházel z téhož kraje. Podle svěcetví Tomáše z Celana (1Cel 125), stejně jako podle anonymního autora životopisu Řehoře IX., zahájil tožit papež Řehoř IX. své slavnostní kázání při kanonizaci sv. Fratniška těmito slovy: „Jako jitřenka uprostřed mlh, jako měsíc v úplňku, jako září jasné slunce, tak zazářil on v Božím domě.“ Pozornost totoho papežova životopisu je však zcela soustředěna na vyzvedávání papežových organizačních a církevně–politických schopností, a to i tehdy, když se mluví o sv. Františkovi či o menších bratřích či klášterech chudých paní, kterým Řehoř IX. už jako kardinál napsal konstituce. Uvádíme to proto, že za autora tohoto životopisu je třeba považovat právě notáře Jana z Campanie. To by prakticky znamenalo, že i životopis Jako hvězda jitřní, by skutečně mohl být napsán na příkaz Řehoře IX., jak to uvádí Lukáš Wadding. Můžeme tudíž předpokládat, že obsah životopisu Jako hvězda jitřní byl by v tom případě rozvinutím papežova slavnostního kázání. Kdybychom znali obsah této legendy, mohli bychom se dozvědět, zda se papež alespoň při této příležitosti zmínil o Františkových stigamatech, o kterých až do roku 1237 není z jeho strany žádná písemná zmínka. Autor papežova životopisu se sice o Františkových stigmatech zmiňuje, ale je nutno mít na paměti, že píše tento životopis v době, kdy se v církvi silně polemizuje okolo Františkových stigmat a kdy je papež sám bulami obhajuje.

Cílem této legendy bylo tedy zřejmě oslavit, jak sv. Františka tak i papeže Řehoře IX. Nemůžeme předpokládat, že by notář Jan měl jiné informace než Řehoř IX., a proto bychom od tohoto životopisu asi nemohli očekávat jiný obraz sv. Františka, než je ten, který se snaží podat kanonizační bula Mira circa nos, která podává poněkud jiný obraz světce, než jaký on sám zachoval ve své Závěti.