Spisy sv. Františka z Assisi

Poznámky k textům sv. Františka

První rukopisné sbírky spisů sv. Františka se objevily již ve 13. století a od té doby byly opisovány a rozmnožovány. O jejich první systematické uspořádání se pokusil r. 1623 Lukas Wadding, který však mezi Františkovy spisy zařadil i díla, o nichž se později prokázalo, že Františkovy nejsou. Na počátku 20. stol. vznikly hned dvě významné sbírky Františkových spisů, díky L. Lemmensovi a H. Boehmerovi. V sedmdesátých letech 20. století si pak dal obrovskou práci Kajetan Esser se svým týmem a díky podrobnému rozboru každého významného rukopisu se jim podařilo vydat nové kritické vydání Františkových spisů. Z něho pak vychází i poslední vydání 1. dílu latinských Františkánských pramenů (z r. 1995), podle kterých byl vytvořen i tento nový překlad.

Důležitou roli hraje autenticita těchto spisů – totiž zda je jejich autorem opravdu sv. František. To se posuzuje podle trojího hlediska: 1) zda je daný spis obsažen v rukopisné tradici – zda se tedy dochovaly staré rukopisy, v nichž je daný spis obsažen; 2) je-li tento spis dosvědčen starými životopisy sv. Františka1; 3) odpovídá-li vnitřní charakter textu stylu a způsobu vyjadřování sv. Františka.

Překládáme-li Opuscula S. Francisci jako Spisy sv. Františka, pak se dopouštíme jisté nepřesnosti, neboť latinské opusculum znamená: krátké literární dílo. Nemusí to znamenat, že bylo od počátku publikováno písemně – tedy jako spis. V případě sv. Františka jde o modlitby, písně, chvály, slova povzbuzení či napomenutí, která František pronášel spontánně a teprve později byla zapsána.

Originální a autentické – není jedno a totéž. To, co je u sv. Františka opravdu originální, toho není mnoho. Nejen že měl sekretáře, ale mnohdy se i radil s bratry, co napsat či říct. To však nic nemění na autenticitě (původnosti) jeho děl, že totiž nakonec vyšly od něj či jím byly schváleny, a tudíž nesou stopy jeho ducha. V tomto duchu jsou tedy některá díla jistě „víc Františkova“ než druhá.

Uspořádání Františkových spisů bývá různé, neboť je těžké je uspořádat jednoznačně tématicky, a už vůbec to nejde chronologicky, protože u některých prostě neznáme datum jejich vzniku. Proto některá vydání dávají přednost abecednímu pořadí. V tomto vydání jsme se rozhodli zvolit kombinaci uspořádání tématického a chronologického, nakolik je to možné.

1 Mlčí-li životopisy o daném spise, neznamená to, že neexistoval – jako je tomu např. v případě Napomenutí, o kterých se třeba sv. Bonaventura ve svých životopisech vůbec nezmiňuje, přesto, že v jeho době již existovaly nejméně dvě sbírky Napomenutí, a přesto, že sám je tématicky kopíruje ve svých 25 radách.