Doporučování Řehole bratřím

CLVIII. kapitola

Jak blažený František doporučoval Řeholi a o bratrovi, který ji s sebou nosil

208. Pro společné sliby i Řeholi planul velikou horlivostí a ty, kdo pro ni horlili, posiloval svým zvláštním požehnáním1. Svým říkával, že je knihou života, nadějí spásy, jádrem evangelia, cestou dokonalosti, klíčem ráje, smlouvou věčného spojenectví. Chtěl, aby ji všichni měli, aby ji všichni znali, a všude aby jim byla povzbuzením k překonání nechuti a jako připomínka složené přísahy, aby stále promlouvala k vnitřnímu člověku2. Učil, že je třeba ji mít stále před očima jako napomenutí k správnému způsobu života, a co je ještě důležitější, s ní je třeba i umřít.

Na toto nařízení nezapomněl jeden bratr laik, o němž věříme, že byl započítán do zástupu mučedníků, a který dobyl slavnou palmu vítězství. Neboť když ho Saracéni vlekli k mučednictví, držel v rukou Řeholi, pak pokorně poklekl a svému druhovi řekl: „Nejmilejší bratře, vyznávám se vinným ze všeho, čím jsem se před očima velebnosti Boží i před tebou provinil proti této Řeholi.“ Po tomto krátkém vyznání zasvištěl meč, který ukončil život mučedníka, jenž pak zazářil znameními a divy3. Vstoupil do Řádu tak mlád, že stěží mohl dodržovat stanovený půst, a přesto nosil na holém těle drátěnou košili. 10 Šťastný chlapče, ještě šťastněji jsi započal, abys co nejšťastněji skončil.

 Další

1 Srv. ZávFr 40-41.

2 Srv. Řím 7,22.

3 Šlo o bratra Elekta, který podstoupil mučednickou smrt ještě za života sv. Františka.