CLVII. kapitola

Jak sestrám kázal víc příkladem než slovem

207. Když svatý otec pobýval u Svatého Damiána, dal se přemoci častými prosbami svého vikáře1, aby svým dcerám hlásal slovo Boží, a souhlasil s tím. Paní se sešly, aby, jak bylo zvykem, slyšely Boží slovo, ale neméně také proto, aby otce viděly. Ten však pozdvihl oči k nebi, kde vždy míval své srdce, a začal se modlit ke Kristu. Pak si dal přinést popel, vytvořil z něho na zemi kolem sebe kruh a zbytkem si posypal hlavu. Ony pak pozorovaly blaženého otce, jak setrvává mlčky v kruhu z popela, a jejich srdcí se zmocňoval velký údiv. Pak světec náhle povstal a k jejich překvapení se začal místo kázání modlit Slituj se nade mnou Bože2. Když skončil, rychle odešel. Tento jeho ctnostný žert naplnil Boží služebnice takovou zkroušeností, že se daly do velkého pláče a jen stěží se zdržely úkonů přísné kajícnosti. Skutkem je učil pokládat se za popel a to, že ve svém srdci si o nich nemyslí nic jiného, než co odpovídá tomuto hodnocení. Takto se choval ke svatým ženám; takto vypadala jeho velmi užitečná, i když vynucená a vzácná, návštěva u nich. 10 A to bylo to, co chtěl po všech bratřích, aby jim chtěli sloužit pro Krista, kterému i ony slouží3, a aby při tom vždy byli ve střehu jako opeřenci před nastraženými osidly.

 Další

1 Bratra Eliáše, který také sestry navštěvoval.

2 Žl 50[51],3n.

3 Srv. Kol 3,24.