CLI. kapitola

Jak ctil narození Páně a chtěl, aby se toho dne všem dostalo pomoci

199. Nad ostatní velikými svátky slavíval s nevýslovnou radostí svátek narození Dítěte Ježíše, nazýval jej svátkem svátků, protože připomíná, že se Bůh stal Dítětem a spočinul na lidských prsou. Láskyplně líbal obrazy oněch dětských údů, jeho veliký soucit s Dítkem vnukal jeho srdci slova plná sladkosti, takže žvatlal jako dítě. 3 A toto jméno mu bylo v ústech sladké jako plástev medu.

Když bratři diskutovali o tom, zda se smí jíst maso, když je pátek, odpověděl bratru Morikovi: „Bratře, hřešíš, když den, v němž se nám narodilo Dítě1, nazýváš pátkem. Chci, aby v takový den i stěny jedly maso, ale protože je nemohou jíst, ať jsou jím aspoň potřeny!“

200. Přál si také, aby v tento den dávali bohatí najíst chudým a hladovým a aby se volu i oslu dávalo více zrní a slámy než jindy. Řekl: „Kdybych mohl mluvit s císařem, poprosil bych ho, aby vydal všeobecný zákon, aby všichni, kdo mohou, v tak veliký svátek nasypali na cesty obilná zrna, aby měli i ptáčkové nadbytek, a to zvlášť bratři skřivánci.“

3 V slzách vzpomínal na chudou Pannu, která v ten den byla obklopena takovou bídou. Jednou seděl světec u stolu a jeden bratr vzpomněl chudobu blahoslavené Panny a připomněl strádání Krista, jejího Syna. [František] ihned vstal od stolu, bolestně vzdychal a s pláčem dojedl zbytek chleba na holé zemi. Proto tuto ctnost nazýval královskou, že na Králi a Královně tak nádherně zářila.

7 A když se jednou na shromáždění bratři radili o tom, která ctnost nejvíce činí člověka Kristovým přítelem, odpověděl, jako by jim otevřel tajemství svého srdce: „Vězte, synové, že chudoba je zvláštní cestou spásy, její ovoce je rozmanité, ale jen málo lidí je zná.“

 Další

1 Srv. Iz 9,5.