O světcových oblíbených pobožnostech

CXLVIII. kapitola

Jak ho dojímalo, když slyšel o lásce Boží

196. Snad přinese užitek a nebude na škodu, když aspoň krátce pojednáme o oblíbených pobožnostech svatého Františka. Ačkoliv byl tento muž ve všem Bohu oddán, měl přece pomazání Ducha1, přesto si zvlášť oblíbil některé pobožnosti.

Mezi ostatními slovy běžného hovoru nemohl slyšet slova láska Boží, aniž by se takřka nedostal do vytržení. Hned, jak slyšel o Boží lásce, byl rázem celý rozrušený, dojatý a zapálený, jako by se úderem zvenčí rozechvěla vnitřní struna srdce.

Říkával, že je vznešenou marnotratností nabízet takovou cennost za almužnu a že ti, kdo si jí cení méně než peněz, jsou největšími pošetilci. Sám až do smrti neochvějně dodržoval své předsevzetí, které učinil, když byl ještě ve světě, že neodmítne žádného chudého, který by ho o něco prosil pro lásku Boží.

Jednou po něm nějaký chudý chtěl něco pro lásku Boží, a protože nic neměl, vzal potají nůžky a honem chtěl rozdělit svůj hábit. 8 A kdyby ho bratři nepřistihli a rychle se o nějakou almužnu nepostarali, byl by to udělal.

Říkával: „Lásku toho, který nás tak miloval, musíme velmi milovat.“

 Další

1 Srv. Lk 4,18.