CXLVII. kapitola

Jak by měli bratři pěstovat studium a jak se zjevil druhovi, který se věnoval kázání

195. Svatého Františka bolelo, když se někdo snažil dosáhnout vědění na úkor ctnosti, zejména když nezůstal v tom povolání, ve kterém byl od počátku povolán1. Říkal: „Moji bratři, kteří se dávají vést všetečnou touhou po vědění, se objeví v den soudu s prázdnýma rukama. Kéž by byli silnější ve ctnostech, aby v nesnázích, až přijde čas tísně, měli Pána u sebe. Neboť přijde soužení, v němž nebudou knihy k ničemu a budou hozeny do okenních výklenků a do koutů.“

Neříkal to proto, že by pohrdal studiem Písma, ale aby všechny varoval před přílišnou snahou o studium, a také proto, že chtěl, aby byli lepší láskou než všetečnou vědychtivostí.

Tušil také, že brzy přijde doba, v níž bude touha po vědění příležitostí ke zkáze, ale touha po duchovních věcech bude oporou ducha.

Jednomu bratru laikovi, který chtěl mít žaltář a prosil ho o dovolení, dal místo žaltáře popel.

Jednomu ze svých bývalých druhů, který se zabýval kázáním, se po své smrti zjevil ve vidění, zakázal mu to a nařídil mu jít cestou prostoty. 9 A po tomto zjevení, Bůh je mu svědkem2, okoušel takovou sladkost, že mu po několik dní připadalo, že mu otcova domluva stále zněla v uších.

 Další

1 Srv. 1 Kor 7,20.

2 Srv. Řím 1,9.