CXLVI. kapitola

Jak chtěl, aby se vzdělaní muži, kteří vstupovali do Řádu, všeho zřekli

194. Jednou řekl světec, že významný klerik by se při vstupu do Řádu měl jistým způsobem zříci i své učenosti, aby se prost vlastnictví mohl vrhnout nahý do náruče Ukřižovaného. „Mnohé,“ říkal, „činí učenost neučenlivými, protože jim jakási tvrdošíjnost nedovoluje, aby se podřizovali pokorným cvičením. Proto bych chtěl, aby mi vzdělanec nejprve přednesl tuto prosbu: »Bratře, dlouho jsem žil ve světě, ale svého Boha jsem doopravdy nepoznal1. Prosím tě, přiděl mi místo, vzdálené hřmotu světa, kde bych mohl s lítostí přemítat o svém dosavadním životě, kde bych mohl své rozptýlené srdce soustředit a svého ducha zaměřit k lepšímu.« Co myslíte,“ pravil, „že bude z toho, kdo by takto začínal? Jako pout zbavený lev by pln síly přistupoval ke všemu a blažený nápoj, kterého se na počátku napil, by se v něm stálými pokroky množil. Velmi účinně by mohl nakonec sloužit slovem, protože by dával to, čím přetéká.“

Opravdu zbožné poučení! Co je pro toho, kdo přichází z docela jiného světa potřebnější, než aby za dlouhou dobu získané a osvojené světské návyky očistil a vymazal cvičením pokory? 9 A kdokoli by vstoupil do školy dokonalosti, rychle by dokonalosti dosáhl.

Další 

1 Srv. Jan 1,10.