Svatá prostota

CXLII. kapitola

Co je to pravá prostota

189. 1 O svatou prostotu, dceru milosti, sestru moudrosti a matku spravedlnosti, usiloval světec u sebe s velikou horlivostí a velmi ji miloval1 u druhých. Ale každý druh prostoty neschvaloval, jen tu, která je spokojena se svým Bohem a vše ostatní pokládá za nic. Taková svou slávu hledá v bázni Boží2 a nedovede činit ani mluvit zlé. Taková zkoumá sama sebe, nikoho neodsuzuje3, lepšímu přenechává zaslouženou vládu a sama po vládě netouží. Taková nepokládá za nejlepší řecké pocty4 a raději koná, než se učí nebo vyučuje. Taková v Božím zákoně nehledá slovní hříčky, řečnické ozdoby, záhady, vnější krásu výmluvnosti a zchytralost, nehledá kůru, ale dužinu, ne skořápku, ale jádro, ne mnoho věcí, ale mnohé, nejvyšší a stálé dobro. Tuto prostotu žádal přesvatý otec u svých bratří vzdělaných i nevzdělaných, neboť byl hluboce přesvědčen, že není nepřítelkyní moudrosti, nýbrž její rodnou sestrou, ačkoli se domníval, že snadněji ji mohou získat a pohotověji užívat ti, kteří jsou ve vědění chudí. Proto ve chvalozpěvu, který na ctnosti složil, říká: „Buď zdráva, královno moudrosti, Pán ať tě chrání spolu s tvou sestrou, svatou a čistou prostotou5!“

 Další

1 Srv. Mdr 1,1.

2 Srv. Sir 9,16.

3 Srv. Jan 8,10.

4 Srv. 2 Mak 4,15. Tím jsou míněny pocty cizí Božímu lidu.

5 PozCt 1.