Popis generálního ministra a ostatních ministrů

CXXXIX. kapitola

Jak se má chovat vůči spolubratřím

184. Nedlouho před tím, než ho Pán povolal k sobě, zeptal se ho bratr, který byl přitahován božskými věcmi a měl velikou lásku k Řádu: „Otče, ty přejdeš [na věčnost] a tvá rodina, která tě následovala, zůstane zde v slzavém údolí. Jmenuj někoho, znáš-li v Řádu takového, na němž spočine tvůj duch a jemuž by bylo možné s důvěrou svěřit břímě generálního ministra.“ Svatý František s povzdechem odpověděl: „Můj synu, vůdce tak různorodého vojska, pastýře tak početného stádce, který by na svůj úkol stačil, nevidím. Ale chci vám vykreslit či, jak se říká, vymodelovat obraz, z něhož bude jasné, jaký by měl být otec této rodiny.

185. Musí být mužem ušlechtilého způsobu života, veliké moudrosti a chvályhodné pověsti. Musí to být člověk, který se neváže osobním přátelstvím, aby celku nedával pohoršení tím, že jedné části projevuje větší přízeň. Ať je to muž, který se rád oddává svaté modlitbě, který jistý čas věnuje své duši a jistý čas sobě svěřenému stádci. Časně ráno musí nejprve začínat obětí mše svaté a dlouhou modlitbou svěřovat sebe a své stádce Boží ochraně. Po modlitbě má být všem k dispozici, všem odpovídat na dotazy a vlídně o všechny pečovat. Musí to být člověk, který v přijímání osob nebude vytvářet temná zákoutí, u něhož se nepatrným a prostým dostane stejné pozornosti jako učeným a významným. Člověk, který je celým svým životem obrazem zbožné prostoty a pěstuje ctnosti, i když je mu dáno vynikat vědou. Člověk, který opovrhuje penězi, jež jsou největším nebezpečím naší dokonalosti i slíbeného způsobu života, člověk, který bude jako hlava chudého Řádu ostatním vzorem k následování a který nikdy nezneužije žádnou sumu peněz. Bude mu musit stačit jeden hábit a jedna knížka, pro povinnosti k bratřím pak psací potřeby a pečeť. 10 Nemá hromadit knihy a mnoho se věnovat četbě, aby neokrádal úřad o to, co věnuje studiu. 11 Musí být člověkem, který zarmoucené těší, protože je posledním útočištěm utiskovaných, neboť kdyby on neměl léky k uzdravení, nákaza malomyslnosti by nad nemocnými zvítězila. 12 Aby bouřliváky přivedl k mírnosti, má se sám pokorně sklánět a nemá tvrdě trvat na svých právech, aby získal duši pro Krista. 13 Těm, kdo Řád opustili, nemá, jako ztraceným ovečkám1, uzavírat své milosrdné srdce, vědom si toho, že pokušení jsou tak silná, že někdy mohou přivést i k takovému konci.

186. Chtěl bych, aby ho všichni ctili jako Kristova náměstka a aby se ochotně postarali o všechno, co potřebuje. Velmi by mu prospělo, kdyby se z projevů přízně a poct neradoval víc než z urážek. Potřebuje-li někdy pro slabost nebo únavu lepší jídlo, nemá je jíst skrytě, ale veřejně, aby se druzí nestyděli pečovat o své tělo, když je slabé. Jeho úkolem je především rozlišovat skryté záležitosti svědomí, z hlubokého nitra dobývat pravdu a nenaslouchat mluvkům. Konečně musí být takový, aby z touhy podržet si čestné místo nikdy nepolevil v mužné spravedlnosti, a takový, jenž svůj úřad pokládá spíš za břímě než za čest. Má mít rád všechny, ale neméně nahánět strach všem, kdo konají zlo2, aby z přílišné mírnosti nedošlo k ochabnutí, ani z velké shovívavosti k rozpadu kázně.

Chtěl bych však také, aby měl spolupracovníky známé svou čestností, kteří by jako on ve všem dávali dobrý příklad3, byli odolní proti smyslnosti, stateční v těžkostech a také tak přiměřeně vlídní, aby všechny, kdo přicházejí, přijímali se svatou radostí. Takový tedy,“ pravil, „by měl být generální ministr Řádu.“

 Další

1 Srv. Lk 15,4-6.

2 Srv. Přís 10,29.

3 Srv. Tit 2,7.