CXXXVI. kapitola

Proti těm, kdo vedou v poustevnách nedobrý život, a jak chtěl, aby všechno bylo společné

179. 1 Z toho jsme poznali světcovu lásku a radost z úspěchů jeho milovaných, on ale i tvrdě káral ty, kdo v poustevnách vedli nedobrý život. Mnozí totiž mění místo kontemplace v místo zahálky a dělají poustevnický život, určený k zdokonalování duší, stokou rozkoše. U dnešních poustevníků je pravidlem, že by každý chtěl žít, jak se mu zamane. Neplatí to o všech; víme přece, že i dnes jsou svatí, kteří žijí v samotě podle nejlepších ustanovení. Víme také, že otcové, kteří je předešli, byli květy samoty. Kéž by se poustevníci naší doby neodchylovali od oné původní krásy, jejíž spravedlivá sláva trvá věčně!

180. Svatý František vytrvale vyzýval všechny k lásce a napomínal je, aby byli vždy vlídní a chovali se k sobě přátelsky jako doma. Říkal: „Chci, aby se moji bratři chovali jako synové jedné matky, a prosí-li některý o hábit, provaz nebo cokoli jiného, má mu to druhý laskavě dát. Knihy a vše ostatní potřebné ať mají společné, aby je to vedlo k tomu, že jeden druhému budou dávat přednost.“ 4 A aby i v tomto neřekl nic, co by Kristus skrze něho také nevykonal1, byl první, který to vše dělal.

 Další

1 Srv. Řím 15,18.