O lásce

CXXXI. kapitola

Františkova láska k bližním a jak pro spásu duší dával sám sebe za vzor dokonalosti

172. Síla lásky z něho udělala bratra všech tvorů, proto se nelze divit, že ho Kristova láska1 učinila ještě více bratrem těch, do jejichž duše vtiskl Stvořitel svůj obraz. Říkával, že není nic přednějšího než spása duší2, a často to dokazoval tím, že jednorozený Syn Boží3 se pro spásu duší dal přibít na kříž. Odtud pramenil jeho zápas v modlitbě, jeho horlivost v kázání, jeho velká snaha dávat dobrý příklad. Nepovažoval by se za Kristova přítele4, kdyby nemiloval duše, které i On miloval5. Proto také velmi ctil církevní učitele, protože jako Kristovi pomocníci6 vykonávají s Kristem jeden a týž úřad. Své bratry pak, jako ty, kdo tvoří rodinu víry7, a jako ty, které spojuje společná účast na věčném dědictví8, co nejvroucněji uzavíral do svého milujícího srdce.

173. Kdykoli kárali jeho přísný způsob života, říkával, že je dán Řádu za vzor, aby jako orel vábil svá mláďata k letu9. Proto své nevinné tělo, které se již dobrovolně podřizovalo duši a které pro žádná provinění již nepotřebovalo metlu, přece pro dobrý příklad znovu trestal a jen kvůli druhým kráčel po tvrdých cestách.

3 A jednal správně, neboť vždy si všímáme víc skutků než slov představených. Svými činy, otče, jsi domlouval jemněji, snáze jsi přesvědčoval a bezpečněji dokazoval. Kdyby mluvili jazyky lidskými i andělskými, ale nedávali by příklad lásky, mně by prospěli málo a sobě vůbec ne10. Vskutku, kde karatel nenahání vůbec strach, kde místo rozumu zaujme libovůle, stačí snad ke spáse úřední pečeti11? Ale přece je třeba konat, co nařizují, aby voda záhony12 zavlažovala, i když ubohými stružkami. Vždyť i růže se někdy sbírají z trní13, aby tak větší posloužilo menšímu14.

 Další

1 Srv. 2 Kor 5,14.

2 Srv. 1 Petr 1,9.

3 Srv. Jan 3,18.

4 Srv. Jan 15,14-15.

5 Srv. 1 Jan 4,21.

6 Srv. Řím 16,9.

7 Srv. Gal 6,10.

8 Srv. Žid 9,15.

9 Srv. Dt 32,11.

10 1 Kor 13,1-3.

11 Pečeti, kterými se označovaly dokumenty, byly znamením nositele autority.

12 Srv. Pís 6,2

13 Srv. Mt 7,16.

14 Srv. Gn 25,23; Řím 9,12.