CXXX. kapitola

Cikáda

171. Blízko cely Božího světce u Porciunkuly měla na fíkovníku své hnízdečko cikáda a často líbezně cvrkala. Blažený otec k ní kdysi jednou vztáhl svou ruku a vlídně ji volal k sobě: „Sestro moje, cikádo, pojď ke mně!“ A ona, jakoby nadána rozumem, skočila mu hned na ruku. 3 I řekl jí: „Zazpívej, moje sestro cikádo, a svým cvrkáním chval Pána, svého Stvořitele!“ A cikáda bez váhání poslechla a začala zpívat a nepřestala, dokud s ní muž Boží nezazpíval své chvály a dokud jí nepřikázal, aby odletěla na obvyklé místo. Tam zůstala po osm dní jako přikovaná. Když světec vycházel ráno z cely, vždycky se jí dotýkal rukama a přikazoval jí, aby zpívala, a ona jeho příkazů vždy horlivě uposlechla. Až světec spolubratřím řekl: „Propusťme již naši sestru cikádu, vždyť už nás dost dlouho obveselovala svou chválou, aby tímto naše tělo nepropadlo prázdné chloubě1.“ Když tedy od něho dostala cikáda dovolení, hned odlétla a už se tam neukázala. Když to všechno bratři viděli, velmi nad tím žasli.

 Další

1 Srv. 1 Kor 1,29.