CXXV. kapitola

Jak mu tvorové spláceli lásku a jak mu oheň neuškodil

166. Proto se také všichni tvorové snažili splácet světci jeho lásku svou vděčností. Usmívali se, když s nimi laškoval, kývali, když je prosil, a poslouchali, když jim přikazoval. Bylo by dobré uvést aspoň něco málo.

Když trpěl oční nemocí, nutili ho, aby se dal léčit, a zavolali tam chirurga1. Ten přišel se železným nástrojem na vypalování a přikázal vložit ho do ohně, aby se rozžhavil. Načež blažený otec, který chtěl dodat odvahu svému tělu, jež se již chvělo, takto promluvil k ohni: „Můj bratře ohni, obdařený mezi ostatními záviděníhodnou nádherou, Nejvyšší tě stvořil silným, krásným a užitečným. Buď mi nyní milostiv a buď ke mně vlídný! Vždyť tě už dlouho miluji v Pánu. Prosím velikého Pána, který tě stvořil, aby tvůj žár trochu zmírnil, abych tvé pálení mohl snadněji snést.“ Po této modlitbě požehnal oheň křížem a klidně čekal. Lékař uchopil doběla rozžhavené železo, bratři přemoženi lidskostí se rozutekli, ale světec se klidný a s úsměvem vydal železu. 10 Se syčením vnikalo železo do jemné pokožky obličeje od ucha až k obočí a vše vypalovalo. 11 Jakou bolest onen oheň způsobil, dosvědčil svatými slovy ten, kdo to věděl nejlépe. 12 Neboť když se pak vrátili bratři, kteří utekli, řekl jim otec s úsměvem: „Vy malomyslní a malověrného srdce, proč jste utekli? 13 Po pravdě vám říkám, že jsem necítil žár ohně a vůbec mě to nebolelo.“ 14 A lékaři řekl: „Není-li vše dobře vypáleno, přilož to klidně znovu.“ 15 A lékař, který při podobných zákrocích zažil úplně jiné věci, to prohlašoval za Boží zázrak a řekl: „Pravím vám, bratři, že jsem dnes viděl podivuhodné věci2!

16 Mám za to, že se k rajské nevinnosti vrátil ten, který když chtěl, dokázal zkrotit i divoké živly.

 Další

1 Tímto chirurgem byl pravděpodobně mistr Mikuláš, kterého často zmiňují soudobé dokumenty. Místem, kde se vše odehrálo, byla poustevna Fontecolombo blízko Rieti.

2 Srv. Lk 5,26. Nicméně se tímto zákrokem Františkovu hnisavou nemoc očí vyléčit nepodařilo.