O služebnících slova Božího

CXXII. kapitola

Jaký má být kazatel

163. Za služebníky Božího slova chtěl mít ty, kdo by se věnovali studiu duchovních věcí a nebyli by zaneprázdněni jinými úřady. Říkával, že jsou velkým Králem vybráni k tomu, aby slova, která přijímají z jeho úst, předávali dále lidu. 3 A také říkával: „Kazatel musí nejprve skrytou modlitbou načerpat, co pak svatou řečí vydává ze srdce; nejprve musí rozehřát své nitro, aby nepronášel jen studená slova.“ Říkal též, že tento úřad má být všemi stejně ctěn jako ti, kdo jej vykonávají. „Jsou,“ říkával, „životem těla1, jsou bojovníky proti démonům a světlem světa2.“

Učitele posvátné teologie pokládal za hodny ještě větší cti. Pro všechny dal totiž jednou napsat: „Všech teologů a těch, kdo nám slouží Božím slovem, si musíme vážit a prokazovat jim úctu jako těm, kdo nám dávají ducha a život3.“

8 A když kdysi psal blaženému Antonínovi, nechal na začátku napsat: „Bratru Antonínovi, mému biskupovi4.“

 Další

1 Tělem je míněna církev – mystické tělo Kristovo – srv. Ef 1,22-23.

2 Srv. Mt 5,14.

3 Srv. Jan 6,63; ZávFr 13.

4 ListAnt 1 + úvodní poznámky.