Proti zahálce a zahalečům

CXVIII. kapitola

Zjevení o tom, kdy je a kdy není služebníkem Božím

159. Od té doby, kdy se tento muž zřekl pomíjejícího a začal lnout k Pánu, ani minutu nenechal nevyužitou. 2 A opravdu, ačkoli už mnoho pokladů zásluh snesl do pokladnice Páně, vždy byl připraven cvičit svého ducha a začínat znovu. Nekonat nic dobrého pokládal za velkou vinu a nekráčet kupředu pokládal za couvání zpět.

Jednou v Sieně zavolal bratry, kteří spali, do své cely a řekl jim: „Bratři, prosil jsem Pána, aby mi laskavě ukázal, kdy jsem a kdy nejsem jeho služebníkem. Vždyť bych nechtěl být ničím jiným než jeho služebníkem. 6 A přelaskavý Pán mi nyní ve své dobrotě odpověděl: »Za svého opravdového služebníka tě považuji tehdy, když svatě smýšlíš, mluvíš i činíš.« 7 A proto jsem vás bratři, zavolal, abyste věděli, že se chci před vámi stydět, jestliže bych někdy některou z těch tří věcí nedělal.“

 Další