CXVII. kapitola

Co mu zjevil Bůh o stavu Řádu a o tom, že Řád nikdy nezanikne

158. Velmi ho však utěšovala Boží navštívení, v nichž byl ujišťován, že základy jeho Řádu zůstanou vždy pevné. Bylo mu také slíbeno, že na místa těch, kdo zahynou, přijdou noví vyvolení. Když se jednou nad špatnými příklady rozčílil a vzrušen se hned začal modlit, odnesl si od Pána toto pokárání: „Proč se rozčiluješ, človíčku? Cožpak jsem tě já neustanovil pastýřem svého Řádu a nevíš, že já jsem jeho hlavním ochráncem? Tebe, prostého člověka, jsem k tomu ustanovil, aby ostatní, když budou chtít následovat, následovali to, co jsem učinil na tobě. Já povolávám, já zachovám i budu pást, a abych zkázu po jedněch napravil, nahradím je jinými. A kdyby se ještě nenarodili, nechám je narodit se. Proto se nerozčiluj, a pracuj na své spáse1, neboť i kdyby se Řád ztenčil na tři bratry, mým působením jistě přetrvá.“ Od té chvíle říkával, že i největší zástup nedokonalých překoná ctnost jediného světce, neboť i jediný paprsek světla zaplaší nekonečnou tmu.

 Další

1 Srv. Flp 2,12.