CXVI. kapitola

Jak dávali někteří špatný příklad, jak těžce to světec nesl a jak nad nimi vyřkl kletbu

156. Kdo svými nemravnými skutky1 nebo špatným příkladem porušil svatost Řádu, propadl Františkově hrozné kletbě. Jednou mu vypravovali, že biskup z Fondi2 řekl dvěma bratřím, kteří než k němu přišli, aby předstírali větší pohrdání sebou, nechali si narůst delší vousy: „Dejte si pozor, aby nebyla takovými svévolnými novotami zakalena krása Řádu.“ Světec prudce povstal, vztáhl ruce k nebi3 a prolévaje slzy pronášel tato slova, nebo spíše kletby: „Pane Ježíši Kriste, ty jsi vyvolil dvanáct apoštolů. I když jeden z nich padl, ostatní ti zůstali věrní a naplněni jedním duchem kázali svaté evangelium. Ty, Pane, ses v těchto posledních dobách rozpomenul na dávná milosrdenství a zasadil řád bratří jako oporu víry v tebe, aby se jimi naplnilo tajemství tvého evangelia. Kdo by za ně před tebou dával zadostiučinění, kdyby všem nejen nebyli světlým příkladem, když jsou k tomu posláni, ale spíše by vykazovali skutky temnoty4? Tebou, nejsvětější Pane, celým nebeským kůrem i mnou, tvým maličkým, ať jsou prokleti, kdo svým špatným příkladem ničí a boří, co jsi kdysi skrze svaté bratry tohoto Řádu vybudoval a budovat nepřestáváš.“

Kde jsou ti, kdo prohlašují, že se mohou těšit z jeho požehnání, a kdo se chlubí, že s ním dle své libovůle byli v důvěrném přátelství? Kdyby, nedej Bože, bylo shledáno, že bez lítosti ke zkáze jiných konali skutky temnoty, běda jim5, běda pro věčné zavržení!

157. „Nejlepší bratry,“ říkával, „matou skutky špatných bratří, a i když sami nehřešili, jsou posuzováni podle chování těch špatných. Ostrým mečem mě probodávají a celý den ho obracejí v mých útrobách.“ Především z tohoto důvodu se vyhýbal společenství bratří, aby se mu nestalo, že by o některém musel slyšet něco zlého, čímž by se jitřila jeho bolest.

Také říkal: „Přijde doba, kdy Bohem milovaný Řád pozbude pro špatné skutky dobré pověsti, takže bude hanba vyjít na veřejnost. Ti, kdo v té době budou chtít do Řádu vstoupit, budou vedeni jen působením Ducha svatého, tělo a krev je vůbec neposkvrní a budou vskutku požehnáni od Pána. Nebudou konat velmi záslužné skutky, protože vychladne láska6, která uschopňuje světce, aby jednali horlivěji, ale přijdou na ně těžká pokušení. Ti, kdo se tehdy osvědčí, budou lepší než jejich předchůdci. Ale běda těm, kdo se spokojí s tím, že budou k Řádu patřit jen naoko a budou se oddávat zahálce, kdo nebudou neúnavně odporovat pokušením, která mají vyzkoušet vyvolené; neboť jen ti, kdo se osvědčí, obdrží vavřín života7, až budou vyzkoušeni zlobou zkažených.“

 Další

1 Srv. 2 Petr 2,8.

2 Šlo o biskupa Roberta (1210-1227), původně cisterciáckého mnicha.

3 Srv. 2 Mak 14,34.

4 Srv. Řím 13,12.

5 Srv. Juda 11. Zde Tomáš z Celana jistě naráží i na bratra Eliáše, který byl roku 1239 exkomunikován a v době sepsání této legendy z něj exkomunikace ještě nebyla sňata.

6 Srv. Mt 24,12.

7 Srv. Jak 1,12.