CVI. kapitola

Jeho výroky proti milovníkům úřadů a popis menšího bratra

145. Když pozoroval, jak někteří dychtí být představenými, a jsou toho nehodni pro ctižádost, která jediná je k tomu vede, říkal, že nejsou menšími bratry, že zapomněli na povolání, jehož se jim dostalo1, a vyloučili se ze slávy2. Některé nešťastníky, kteří se smutkem nesli to, že byli úřadu zbaveni – protože v něm nehledali břímě, ale poctu – tepal četnými napomenutími.

Jednou svému druhovi řekl: „Nebudu se považovat za menšího bratra, když nebudu takový, jak ti popíšu.“ Pak dodal: „Představ si, že jdu nyní jako představený bratří na kapitulu, tam kážu a napomínám bratry, a oni nakonec řeknou proti mně: »Nám se nehodí nevzdělaný a bezvýznamný, proto nechceme, abys nad námi kraloval3, neboť neumíš mluvit a jsi prostý a hloupý46 A nakonec bych byl s hanbou a v opovržení všech sesazen. Pravím ti, jestliže taková slova nevyslechnu s nezměněným výrazem tváře, se stejnou radostí ducha a stejnou touhou po svatosti, nejsem ani trochu menším bratrem.“

8 A ještě dodal: „V představenství [hrozí] pád, ve chvále zkáza, ale v pokoře poddaná duše získá. Proč toužíme víc po nebezpečí než po zisku, když nám byl dán čas, abychom získávali.“

 Další

1 Srv. Ef 4,1.

2 Srv. Gal 5,4.

3 Srv. Lk 19,14.

4 Srv. Sk 4,13.