CI. kapitola

O skrývání ctností

139. Jak se tento člověk zřekl slávy, která neměla za cíl Krista, tak natrvalo vykázal i projevy lidské přízně. Věděl, že tajemství svědomí se zmenšuje za cenu slávy a také že je mnohem škodlivější ctnosti zneužívat než je vůbec nemít. Taky věděl, že nedá menší práci ctnosti zachovávat než získávat další.

Jak nás mnohem víc přitahuje marnivost než pravá láska, jak upřednostňujeme přízeň světa před Kristovou láskou! 5 A přitom hnutí nerozlišujeme, duchy nezkoumáme1, a když nás k činu podněcuje slavomam, namlouváme si, že nás vede láska. 6 A když vykonáme něco jen málo dobrého, nejsme schopni unést tuto tíhu, a tak se ho za života zbavujeme a vzdalujeme se tak konečnému cíli. Trpělivě snášíme, že nejsme dobří, ale nesneseme, když nás za dobré nepokládají. Tak žijeme zcela z lidské chvály, protože nejsme nic jiného než lidé.

 Další

1 Srv. 1 Jan 4,1.