XCVII. kapitola

Co říkával těm, kdo chválili sebe

134. Často bratřím říkával: „Kvůli tomu všemu, co dokáže i hříšník, si nikdo nesmí lichotit nespravedlivou chválou. Hříšník se dovede postit, modlit se, plakat i trestat své tělo. Ale nedovede toto: zůstat věrný svému Pánu. 4 A tak je chvályhodné, že svou slávu přenecháváme Bohu, když mu věrně sloužíme, a jemu připisujeme vše, co nám dává.

Největším nepřítelem člověka je tělo; nedovede si vzpomenout na nic, čeho by mělo litovat, nedovede předvídat to, čeho by se mělo obávat. Snaží se jen zneužít přítomnost. 7 A co je ještě horší, že si přivlastňuje dary, které dostala duše, a chlubí se jimi. Za ctnosti se snaží sklidit chválu a za bdění a modlitby lidskou přízeň. Duši nic neponechává, i na slzách chce vydělat.

 Další