XCVI. kapitola

Jak častoval ty, kdo ho chválili

133. František se snažil, aby dobrodiní svého Pána uchovával ve skrytu svého srdce. Nechtěl je vystavovat slávě, protože by to mohlo být příčinou pádu. Proto často, když ho mnozí chválili, odpovídal takto: „Mohu ještě mít syny a dcery! Nechvalte mě, jako bych už byl v bezpečí! Nelze chválit nikoho, jehož konec je nejistý. Jestli ten, který mi něco zapůjčil, to vezme nazpět, zbudou mi jen tělo a duše, které má i nevěřící.“ To říkával těm, kdo ho chválili.

Sobě však domlouval: „Kdyby toho Nejvyšší tolik věnoval lupiči, byl by vděčnější než ty, Františku.“

 Další