XC. kapitola

Jak rozradostněný světec zpíval francouzsky

127. 1 I takové věci někdy dělal. Když se v jeho nitru někdy ozvala sladká melodie, dával jí navenek průchod francouzskou písní. A tak zdroj božské inspirace, kterého se jeho uši dychtivě chápaly, propukal u něho ve francouzský jásot. Někdy také zvedl ze země kus dřeva, jak jsem na vlastní oči viděl, podržel jej levou rukou, pravou vzal prut napjatý nití jako luk a jezdil s ním po dřevě jako po houslích a přitom se v rytmu kolébal a francouzsky zpíval o Pánu. Tyto radostné scény však často končily slzami a jásot přecházel v soucit s Kristovým utrpením. Světec neustále vzdychal, jeho sténání se stupňovalo, nakonec zapomněl na věci, které držel v rukou, a upadl do nebeského vytržení.

 Další