LXXXVII. kapitola

O bratrovi, který byl zbaven pokušení

124. Jeden zbožný bratr, který byl v Řádu již dlouho, byl postižen velikým tělesným trápením a zdálo se, jako by ho už pohlcovala propast zoufalství. Jeho bolest každým dnem rostla, protože jeho svědomí, spíš přejemnělé než moudré, ho nutilo, aby se zpovídal téměř z ničeho. Vždyť je třeba s velkou pečlivostí vyznávat ne to, že člověk pokušení má, ale že mu aspoň trochu podlehl. Byl k tomu ještě tak stydlivý, že se bál vyjevovat vše jen jednomu knězi, ačkoliv nešlo o nic vážného, a tak rozděloval myšlenky a každému sděloval jiné podrobnosti. Když se jednou s blaženým Františkem procházel, světec mu řekl: „Můj bratře, říkám ti, že se ze svého trápení nikomu zpovídat nemusíš. 6 A neboj se, neboť to, co se ti stává, aniž bys to působil ty, povede k tvému vítězství, ne k tvému provinění. Kdykoli bys byl trápen, pomodli se na můj příkaz sedm Otčenášů!“ Bratr se divil, odkud to světec ví, a zmocnila se ho veliká radost. Zakrátko pak od něho kaž trápení odešlo.

 Další