O pokušeních, jež vytrpěl

LXXXI. kapitola

O světcových pokušeních a jak pokušení překonal

115. Jak rostly zásluhy svatého Františka, rostlo i nepřátelství starého hada1. Čím větší byly jeho dary2, tím rafinovanějším pokušením a vážnějším léčkám musel čelit. Ačkoli vyzkoušel, že František je muž bojovný a odvážný, ani na okamžik ho nepřestal pokoušet, avšak až dosud nikdy neodešel jako vítěz.

Tak jednou přišlo na svatého otce zvlášť těžké pokušení ducha, zajisté ke zvýšení jeho nebeské slávy. Trpěl úzkostí a velkou bolestí, ale on trestal a káral své tělo, modlil se a proléval hořké slzy.

Když tak byl několik let trápen, modlil se jednou v kostele svaté Marie v Porciunkule a slyšel v duchu hlas: „Františku, kdybys měl víru jako hořčičné zrnko, řekl bys hoře, aby se přesunula, a ona by se přesunula3.“ Světec se zeptal: „Pane, která je to hora, kterou mám chtít přesunout?“ A opět uslyšel: „Tou horou je tvé pokušení.“ Tu uslzený František pravil: „Staň se mi, Pane4, jak jsi řekl!“ 9 A pokušení hned zmizelo, cítil se osvobozen a jeho srdci se vrátil úplný mír.

 Další

1 Srv. Zj 12,9.

2 Srv. 1 Kor 12,31.

3 Srv. Mt 17,20.

4 Srv. Lk 1,38.