LXXIX. kapitola

Podobenství o tom, že si nemáme prohlížet ženy

113. Necudné oči obvykle káral tímto podobenstvím: „Velmi mocný král poslal postupně dva posly za sebou ke královně. Vrátil se první a jen zopakoval slovo od slova. Měl oči moudrého, které se netoulaly. Vrátil se druhý, po krátké zprávě, kterou předal, se sáhodlouze rozpovídal o kráse paní: »Vskutku, pane, viděl jsem přenádhernou ženu. Šťasten, kdo se s ní těší!« Král mu řekl: »Ničemný služebníku, upíral jsi nečisté oči na mou choť? Je jasné, že věc, kterou sis tak důkladně prohlédl, bys i rád získal.« Dal zavolat prvního a řekl: »Co říkáš na královnu?« 8 A on odpověděl: »Je výborná, neboť v tichosti naslouchala a moudře odpověděla.« »A není také aspoň trochu půvabná?« 10 »To posoudit je tvá věc, můj pane; já měl jen vyřídit vzkaz!« 11 A pak král učinil rozhodnutí: »Ty máš cudné oči a tím i tělo cudnější, zůstaneš tu jako komorník! Ten druhý ať však můj dům opustí, aby neposkvrnil mé lože.«“

12 Blažený otec také říkával: „Pro příliš velkou jistotu se již o nepřítele nestaráme. 13 Ale jestliže může mít ďábel v člověku jen vlásek, hned z něho nechá narůst kládu. 14 Když pokoušeného nemůže léta přivést k pádu, předstírá netečnost, aby mu nakonec člověk přece jen povolil. 15 Vždyť toto je jeho práce a o nic jiného se ve dne v noci nestará.“

 Další