Proti důvěrnostem se ženami

LXXVIII. kapitola

O vyhýbání se důvěrnostem se ženami a jak s nimi František mluvil

112. Bratřím nařídil, aby se jako otráveného medu vystříhali důvěrností se ženami, neboť ty i svaté muže přivádějí na scestí. Obával se, že se tak slabý brzy podlomí a silný často duchovně zeslábne. Říkával, že stýkat se s nimi, a vyhnout se jejich nákaze je, s výjimkou osvědčených mužů1, stejně snadné, jako, podle Písma, kráčet ohněm, a nespálit si nohy2.“ Aby však mluvil spíše skutky, sám všem dával dobrý příklad3 ctnosti. Ženu považoval za tak nebezpečnou, že bys věřil, že nejde o opatrnost a příklad, ale spíše o hrůzu a strach. Když mu v rozhovoru bránila jejich nemístná povídavost, pokorně a stručně, se skloněnou tváří, žádal o ticho. Někdy však hleděl k nebi4, jako by odtud bral odpovědi na pozemské povídání.

Ty z žen, které svatou a vytrvalou oddaností připravily ve své duši příbytek moudrosti, poučoval obdivuhodnými, ale krátkými promluvami. Když mluvil se ženou, mluvil nahlas, aby to mohli všichni slyšet. 10 Jednou spolubratrovi řekl: „Nejmilejší bratře, přiznám se ti po pravdě, že z těch, které jsem viděl, poznám podle obličeje jen dvě. 11 Jedné i druhé tvář znám5, ostatních ne.“

12 Výborně, otče, neboť nikdo se nestane svatým díváním se na ně; výborně, pravím, neboť to nepřináší užitek, ale spíše všemožnou škodu či ztrátu času. 13 A jsou překážkou těm, kdo chtějí stoupat strmou cestou a spatřit tvář plnou milosti.

 Další

1 Srv. Jak 1,12.

2 Srv. Přís 6,28.

3 Srv. Tit 2,7.

4 Srv. Sk 7,55.

5 Všeobecně se má za to, že se jedná o sv. Kláru a paní Jakubu.