LXXVII. kapitol

O zlém praseti, které roztrhalo beránka

111. Už jinde jsem dostatečně ukázal, jak Františkova slova podivuhodně působila i na zvířata. Přece se však zmíním o jednom případu, který mám po ruce. Služebník Nejvyššího, František, přespával jednou v klášteře San Verecondo v diecézi Gubbio1. Právě té noci vrhla jedna ovce jehňátko. Velmi zlé prase, které tam bylo, nevinný život neušetřilo, ale zuřivě ho rozsápalo. Když lidé ráno vstali, našli beránka mrtvého a poznali, že tento zločin má na svědomí vepř. Když se o tom soucitný otec dozvěděl, velmi ho to dojalo a připomnělo mu to jiného Beránka, a jak oplakával beránkovu smrt, všem přítomným řekl: „Bratr beránek je nevinné zvířátko, lidem jen ku prospěchu. Buď proklet bezbožník, který tě zabil, a nikdo ať člověk, nebo zvíře, z tebe nejí!“ 8 A kupodivu, prokleté prase hned onemocnělo, tři dny trpělo krutá muka, až třetí den konečně za trest pošlo. Hodili ho do příkopu kláštera a dlouho tam leželo, až vyschlo jako prkno, a nestalo se potravou žádnému hladovci.

Další 

1 Jde o benediktinské opatství sv. Verecunda, dnešní Vallingegno u Gubbia.